V minulém kole krajského přeboru o tom znovu přesvědčil i sousedy z Bavorovic, jeho tým zvítězil 3:1.
Body jste potřebovali víc než Bavorovice. Rozhodl tenhle fakt derby?
Podle mne rozhodla vedoucí branka, kterou jsme venku dali. Druhý gól padl z ofsajdu, neplatil, ale my jsme se chytli. Ve druhé půli nás Bavorovice přitlačily a jejich převaha vyústila ve vyrovnání. Velký zlom v utkání znamenala penalta, kterou jsme proměnili, po ní domácí „odešli“.
Penalta přinesla hodně vzrušení.
Za sebe mohu říct, že jsem byl na polovině hřiště, před gólmanem byla trma vrma, takže nejsem schopen objektivně posoudit, jestli byla, nebo nebyla.
Nezeptali jste se Mirka Klímy hned po utkání, jestli opravdu byl faulován, nebo pádu přidal?
Neptali jsme se ho, po zápase jsme to v kabině vůbec neřešili.
Skromně jste pomlčel, že první gól jste dal právě vy. Na to, že jste obávaný hlavičkář, vám soupeř daroval ve vápně hodně místa, že ano?
Byl jsem volný, protože gól nepadl z klasické standardní situace, ale ze hry, kdy Pivodlo přenesl hru na levou stranu, Míra Klíma odcentroval a já si naběhl před bránu. Bavorovičtí stopeři o mně asi vůbec nevěděli, proto jsem měl dost času podívat se, kam to dám.
V jednu chvíli jste se svíjel v bolestech na trávníku a vypadalo to, že derby ani nedohrajete. Co se stalo?
Při útočné standardní situaci tam do mne někdo skočil, a jak jsem dopadl, otočil se mi kotník. Bolelo to hodně, ale spíš to byly jen povolené vazy. Možná to přijde k sobě, ale myslím, že na další zápas určitě budu fit. Dostáváme se do toho, potřebovali jsme získat k záchraně další tři body. Máme za sebou na jaře dobrou šňůru.
Derby zápasů jste zažil už hodně. Víte z hlavy kolik?
Takových osm? Nebo deset?
Jak si budete pamatovat to poslední?
Budu si ho pamatovat stejně jako utkání, ve kterém jsme vyhráli v Bavorovicích 7:2, protože v obou zápasech jsem skóroval. Tenkrát jsme je tu dobře rozebrali. V minulé sezoně jsme v Bavorovicích uhráli remízu, vyrovnávací gól jsme dali v poslední minutě. Podzimní derby u nás jsem nehrál, protože jsem měl pásový opar, jinak jsem snad žádné nevynechal.
Ale váš kouč moc nechce slyšet o tom, že to je derby . . .
Protože nás nechtěl moc přemotivovat. S kluky z Bavorovic se samozřejmě dobře známe, v Budějovicích se večer sejdeme. Mezi hráči utkání proběhlo bez emocí – až na tu penaltu.
Co se stalo přes zimu s Hlubokou? Trenér Klement přičítá podzimní krizi psychice. Souhlasíte s ním?
Vidím to také tak. Bylo to v hlavách všech hráčů. Na jaro k nám ještě přišel Jarda Holý a právě z Bavorovic Jula Szabó, výborný kluk i hráč, který, řekl bych, do naší hry dobře zapadl. Na podzim jsme měli problém dát gól a udělali jsme vždy jednu dvě hrubé chyby, které nás stály lepší výsledek.
Trenér Vladimír Klement je dobrý psycholog?
Trenér je flegmatik. Ne, že by podceňoval přípravu nebo zanedbával tréninky, ale třeba řekne jen: Vyhrajeme, kašlete na to, pojďme hrát! O taktice moc nepovídá, ale zásadní věci řekne, stačí mu na to pět deset minut, nic víc. Nejsou to žádné sáhodlouhé rozbory.
Klementův předchůdce, váš bratranec Karel, byl na lavičce o poznání emotivnější, že?
Ten měl zase výborné tréninky, které každého bavily. Jak Karel hrál fotbal profesionálně a tréninky zná, uměl je výborně poskládat. Měl na podzim smůlu, že jsme ho nepodrželi. Dělali jsme – i já – laciné chyby. Jednou to byl brankář, podruhé bek, jindy stoper. A pak nás trápila koncovka, nevstřelené branky – sedm zápasů jsme prohráli o jediný gól!
