Co v ligovém šlágru se Slavií rozhodlo o vaší porážce?
Dostali jsme v úvodní desetiminutovce dva góly. To už se potom hraje hodně špatně. Slavia se dostala na koně, to musel každý vidět, a pro nás byl poločasový hvizd vysvobozením. Byla potřeba si dost věcí vysvětlit, protože naše hra působila v první půli tragicky, a řekl bych, že až trapně.


Vypadalo to, že jste vstoupili do zápasu až zbytečně bojácně…
My jsme chtěli hrát hodně blízko u sebe, aby soupeř neměl moc prostoru, ale rozhodně ne takhle zezadu. Jenže jsme dostali dva rychlé góly, což byl direkt, z kterého se těžko člověk probírá.


Zato do druhého poločasu jste vstoupili změněni k nepoznání!
Po poločase jsme začali trochu hrát, to je pravda. Zaprvé jsme si něco řekli k naší hře v šatně, ale buďme upřímní, když se prohrává 0:2, tak už není co ztratit a hraje se jinak. Riskuje se, protože jestli to má být o dvě nebo o tři branky, to už je jedno.


Už v 52. minutě se povedlo Dynamu snížit díky vaší trefě z hranice vápna. Ta střela byla takhle myšlena?
Nejdřív jsem chtěl dát ránu, ale na poslední chvíli jsem si to rozmyslel a pokoušel se to dát placírem do strany. S Vaniakem jsem hrál a trochu ho znám, takže jsem si myslel, že bude riskovat nějakou stranu. Chtěl jsem to trefit tak, aby na to nedosáhl. Měl jsem možná i trochu štěstí.


Vy jste byl též u druhé gólové příležitosti svého celku, ale v 75. minutě jste nedokázal Šmídův centr usměrnit do prázdné brány. Proč?
Překvapilo mě to. Erich Brabec to přizvedl Hubáčkovi a ten na to nedosáhl. Bohužel, kdybych to jenom trochu čekal, tak to dopadlo jinak, protože tam stačilo nastavit nohu a bylo vyrovnáno.


Body se Slavií se tedy podle vás uhrát daly?
Určitě ano, kdybych dal tu svou šanci. To jsou ale všechno kdyby a na ty se nehraje. Slavia hrála skvěle první půli, zatímco my byli dost pasivní. To bylo asi klíčové.


Bylo na hostujícím celku hodně znát vysoké sebevědomí, které slávisté nabrali výhrou nad Ajaxem?
My jsme s tím počítali a na Slavii to bylo hodně vidět, že si věří. Hlavně, když dali dva góly hned na začátku, tak jsme proti nim vypadali jako pouťová atrakce…


Nad vaším startem visel po zápase ve Zlíně velký otazník. Trápily vás silné bolesti ramene, ale nakonec jste proti očekávání nastoupil v základní sestavě…
Abych řekl pravdu, já vůbec nedoufal, že budu hrát. Celý týden na mně pracovalo pět lidí, kteří mě dali dohromady. Já si vzal před zápasem dva brufeny a šel jsem na to.


A co v zápase samotném? To vás rameno nijak nebrzdilo?
Měl jsem z toho mnohem větší obavy a bál jsem se, že to bude bolet daleko víc. Kolem 70. minuty ale ty prášky přestávaly působit, takže pak jsem cítil každý pohyb. Při každém šlápnutí se rameno zatřáslo. Moc příjemné to nebylo.


Takže vás to omezovalo i v pohybu po hřišti?
Jestli myslíte ten tragický výkon v první půli, tak to rozhodně ramenem nebylo, to fakt ne!