Přitom jeho úkolem byla hlavně rozbíjet akce soupeře, protože spolu s Laurincem nahradili vykartované štítové záložníky Hílka a Homoláče. Žižkův výkon ocenil i trenér Pavel Tobiáš, dle něhož středová dvojice v improvizovaném složení svou nesnadnou roli zvládla. „Brno tam mělo Polácha s Heinzem a Střeštíkem, tudíž své elitní hráče. Naši štítoví hráči je ale dobře eliminovali a až na střelu Heinze zdálky do břevna je do ničeho vážného nepustili,“ pochvaloval si Tobiáš. „Po zranění Hunala se Žižka navíc musel posunout dozadu na stopera, pomohl tam vydatně naší defenzivě a nakonec dal i vyrovnávací gól. Zaslouží tudíž absolutorium,“ dodal trenér Dynama.

S Michaelem Žižkou jsme po návratu z Brna hovořili.

Stále máte ten svůj ukázkový volej před očima?
Kopali jsme už v nastaveném čase poslední roh, bylo to hop, nebo trop, a tak nám tam přiběhl pomoci i Kučera. Míč se odrazil ke mně a sedlo mi to parádně. Ani na tréninku už to asi takhle netrefím…

Ani jste se nesnažil zamířit?
Ne. Balon ke mně přilítl, já jen zavřel oči a řachl do toho. Padlo to tam ideálně, jinde místo nebylo, všude jinde byli v bráně kluci z Brna.

Zmínil jste brankáře Kučeru – možná, že i kvůli tomu, že riskl jít na ten roh, jste vy zůstal tak volný?
Určitě. Udělal tam zmatek, i jeho vinou domácí gólman stihl míč jen vyrazit ke mně. Tím mi samozřejmě pomohl.

Pro vás má ten gól asi dvojnásobný význam, ne?
Jasně – byl to první gól, co jsem v lize dal. Bavili jsme se o tom hned v autobuse, něco do kasy padne. To mi ale vůbec nevadí, z toho gólu mám velikou radost. Kdyby to bylo třeba na 5:1, tak z něj člověk takovou radost nemá. Ale teď ten gól zachránil manšaftu bod, navíc v Brně. To potěší.

Pomohl vám k větší sebedůvěře i gól, který jste minule dal za béčko?
Tam to bylo trochu jiné, to bylo z penalty. A navíc ve čtvrté minutě, tady ve čtyřiadevadesáté. To je rozdíl. Těší mě ale každý gól. Já ho dám vždycky tak jednou za dva roky, a tím mám vystříleno…

Posedmé v řadě jste v lize neprohráli, takže jistě spokojenost?
Jeli jsme do Brna s cílem neprohrát, to se nám podařilo a naše série pokračuje. Teď ale ten cenný bod potřebujeme potvrdit i v neděli doma proti Žižkovu. Když vyhrajeme, budeme cirka v těch pozicích, ve kterých jsme si na začátku sezony přáli být.

Vy jste svým gólem zachránil mužstvu bod, proti Žižkovu ale stejně můžete začít zase na lavičce…
Zda budu v základu, to je věc trenéra. Doufám ale, že my, co jsme tam teď zaskočili, jsme mu zamotali hlavu. A že jsme ukázali, že i na nás může trošku spoléhat. Když tu šanci nedostanu, budu trénovat jako doteďka. A když někdy tu šanci zase dostanu, udělám vše pro to, abych tu důvěru na hřišti splatil. Stejně jako teď.

Na to, že Brno hrálo doma, až tolik šancí opravdu nemělo…
My měli taktiku stanovenou poněkud jinak, jenže gól už ve 12. minutě nám ji narušil. Heinz pak trefil břevno, ale do půle jsme naštěstí druhý gól nedostali, to bychom už bod asi nevyválčili. Takhle ale byl zápas otevřený až do poslední minuty.

Série sedmi zápasů bez porážky je obdivuhodná, nic to ale nemění na tom, že nedělní zápas se Žižkovem je pro vás životně důležitý.
My víme, že se Žižkovem to bude zápas podzimu. Žižkov je dole, a když vyhrajeme, utečeme mu na šest bodů. Mít zase jen bod, to by byla ztráta. Sbíráme bodík po bodíku, ale to je málo. Musíme občas i vyhrát. Bod venku se cení, ale když pak doma nevyhrajeme, žádnou velkou cenu nemá.

Takové to tradiční hecování s Martinem Vozábalem, který v létě ještě hrál s vámi, už začalo?
Tak to já nevím, to spíš Horyna. Žižkov ale na tom není moc dobře, na nějaké špičkování asi moc nálada nebude. Já si myslím, že to v neděli bude boj – a věřím, že se šťastným koncem pro nás.