Dres změnil celkem nečekaně, už v rozjeté soutěži. „Odešel jsem po druhém kole. Po dohodě," říká Šiller.

SK Jankov vstoupil do divize s brankářskou trojicí Hejníček, Pavelec, Šiller. „Ve třech jsem nechtěl chytat, tak jsme se domluvili, že mě uvolní," kvituje Šiller. Každý si spočítá, že lépe být ve dvojici, než v trojici… „V Jankově nebylo určeno, kdo je jednička, měli jsme se všichni tři točit, a to se mi úplně nelíbilo. Proto jsem se rozhodl, že se s Jankovem rozejdu," vysvětluje nejčerstvější posila Olešníka.

Připouští, že jeho přestup byl akcí kulový blesk. „S manažerem Jankova panem Beránkem jsme ještě asi ještě ve tři hodiny seděli na náměstí a v pět už jsem byl hráčem Olešníka, protože mi volal předseda."

Olešník potřeboval do krajského přeboru parťáka k Janu Studničkovi, jenž po Jirkalově odchodu osiřel – a pokud by se zranil, musel by trenér Borový sáhnout do béčka v Temelíně.

Doma s Želčí kryl Šiller záda Studničkovi. „Bylo to tak domluveno. Když předseda volal, říkal, že nemá cenu, abych po jednom tréninku chytal. Takže do brány šel Studna a v Ševětíně dal trenér důvěru mně."

Při premiéře hned s přehledem vychytal nulu. Pohodovou, protože Ševětín si vytvořil spíše náznaky šancí, a když měl domácí Tomáš Hindy konečně vyloženou příležitost, zakončil mimo. Nejvíce tak paradoxně vystrašil novice v bráně spoluhráč Martin Šíma. „Podle mne to bylo dost nervózní, protože body chyběly a mužstvo v minulých zápasech dostalo hodně gólů. Tým byl plný očekávání, co se vlastně bude dít. Hráli jsme s nováčkem. Prvních patnáct minut nestálo za nic, ale pak už jsme se jen zlepšovali, a když jsme vstřelili první gól, byl na hřišti už jen jeden tým," dělil se Jiří Šiller o dojmy.