Barvy Slavie hájil i v reprezentačních týmech do 17 a 18 let, lLoni se ale z Edenu přesunul do českobudějovického Dynama, v jehož dresu si loni na jaře proti Příbrami odbyl i svou premiéru v I. lize. V současnosti je v kádru prvoligového áčka, hrát ale chodí za juniorku třetí ligu. Po vítězném zápase s Hlavicí odpovídal na dotazy Deníku jižní Čechy.

Vy jste si během tří dnů zahrál proti témuž mužstvu dvě soutěžní utkání. To není až tak všední záležitostí, ne?

To máte pravdu, navíc Hlavice hrála jak doma v poháru, tak tady o třetiligové body prakticky ve stejné sestavě. Až na pár výjimek, samozřejmě.

Podobaly se i oba zápasy?

To ani moc ne. Ale jejich začátky byly skoro stejné, protože jsme v obou zápasech dali hodně rychle vedoucí góly. Jak tady Michal Kaňák, tak tři dny předtím v Hlavici Luboš Pecka. Začátek se nám tudíž v obou těch zápasech povedl perfektně, což pro zbytek času bylo výhodou. Jenže průběh obou utkání už se dost lišil. Třeba tady jsme se po vedoucím gólu spíš bránili, až ke konci se síly zase vyrovnaly. A taky to tady bylo dost o soubojích a hodně se přerušovala hra. Samozřejmě jsem ale moc rád, že jsme oba ty zápasy vyhráli.

V poháru jste i dle trenéra Šilhavého měli celý zápas hru pod kontrolou. Jenže tam jste hrál za prvoligové áčko a tady za třetiligové béčko.

Jistě. V tom taky byl mezi oběma zápasy podstatný rozdíl. V Hlavici jsme měli silnější mužstvo a kombinačně jsme soupeře přehrávali. Měli jsme tam i více brankových příležitostí než tady. Byť zase až o tolik ne, protože i dneska jsme tak tři tutovky měli. Jen jsme je nevyužili.

Vy jste v Hlavici naskočil do zápasu až v jeho závěru, přesto vás to jistě těšilo. Byť to bylo „jen“ v poháru, přece jen jste si za áčko po delší době zase zahrál soutěžní utkání.

Ano, byl jsem tomu moc rád. Každý takový start mi hrozně moc pomáhá. Když dostanu šanci od trenéra, třeba jen na pár minut, je to pro mne po psychické stránce velká vzpruha. Cením si toho, a byť jsem hrál jen těch pár minut, snažil jsem se dostávat do hry. Měl jsem i jednu šanci, bohužel jsem ji neproměnil.

Tu šanci po návratu z Hlavice zmiňoval i trenér Šilhavý. Jak jste ji viděl vy sám?

Dostal jsem přihrávku do ulice, myslím, že od Michala Rakovana, a jsem šel z boku sám na bránu. Křížem na levou nohu jsem vypálil, trošku mi to skočilo, takže to byl skoro volej, jenže gólman proti mně vyběhl a tu ránu mi vyrazil.

Gól jste Hlavici mohl dát i teď za béčko na Složišti. Proč to ani tady nevyšlo?

To bylo hned na začátku zápasu, kdy mi poslal dlouhý centr Milan Nitrianský. Já to zkusil rovnou ze vzduchu, asi jsem si měl spíš na to počkat. Já to totiž přeběhl, a proto jsem to chtěl dát vzduchem, ale už jsem na míč nedosáhl.

Vy jste přicházel do Dynama ze Slavie jako vyhlášený koncový hráč, jenže jste se poslední dobu nějak změnil spíše na rozehrávače. Sklepáváte míče hlavou, snažíte se je rozehrávát svým spoluhráčům. Střílet góly už vás nebaví?

Ale tak to není. Spíš se mi teď nějak nedaří dávat góly a nemohu to pořád protrhnout. Na druhou stranu se ale snažím týmu pomáhat bojovností i tím, že se snažím ty šance připravovat. Což se mi teď daří víc než ta koncovka, která se ale ode mne spíš čeká.

Třeba dneska jste zpočátku měl hodně balonů a odvedl pro mužstvo i hodně práce. Ke konci ale jako by už vám trošku docházely síly…

Podle mne to bylo hodně dané i tím, že v první půli jsme hráli na dva útočníky, ale když se Káně zranil, tak Marián Timm, který ho vystřídal, šel hrát pátého záložníka a já byl často na hrotu sám. Ke konci už mi ale síly docházely, to je pravda. Ten zápas byl hodně náročný.

Nakonec jste ho ale vyhráli. Ceníte si toho?

Určitě. Oběma mužstvům šlo o třetí místo. Hlavice byla o bod před námi a my jsme ji vítězstvím přeskočili. Dostali jsme se v tabulce mezi první tři mužstva, což je pro juniorku skvělá vizitka. Moc si toho vítězství tudíž ceníme.

Jste v ČFL třetí, a to v létě juniorka zase výrazně omládla…

Přesně tak. Loni jsme měli kádr starší a tudíž i zkušenější, zatímco teď jsme tu většinou jen samí mladí kluci. Je možné, že máme i trošku víc toho štěstíčka. Třeba i dneska nám pomohla tyč a podobně to bylo i v minulých zápasech. Taky Kříža toho hodně pochytal. Tolik štěstí jsme před tím rokem či půlrokem neměli.

Vy chodíte hrát za béčko, jste ale na soupisce áčka. Jistě byste se chtěl prosadit i do užšího kádru?

Samozřejmě, že to je mým přáním, stejně tak ale platí, že jsem hrozně rád za to, že mohu chodit hrát za juniorku. To herní zatížení je pro každého hráče hrozně důležité. Pro nás mladé dvojnásob.

Áčko hraje v neděli ligu doma s Baníkem. Jak to vidíte?

Bude to hodně těžký zápas, ale kluci minule tady porazili i Jablonec, takže nejsme bez nadějí. Nenadný úkol nás čeká i s junirkou, protože v sobotu jedeme na Střížkov, který třetí ligu vede. Tam to bude hodně těžký zápas.