„Já s fotbalem začínal v žácích v Nemanicích, kde jsme měli fajn partu kluků, co navíc uměli i docela slušně kopat do míče,“ zavzpomínal Kerl senior a doložil to tím, že žáci z Nemanic se tehdy probojovali až na legendární turnaj do Přelouče. „Klub ale neměl peníze, tak místo nás jelo Dynamo,“ krčil rameny.

V dorostu Jarda Kerl chytal za SKP ČB. „Tenkrát to byla Rudá hvězdu,“ upřesnil a zároveň přiblížil, jak se vlastně stal zakladatelem brankářského klanu. „Já v Nemanicích začínal v útoku, protože jsem uměl běhat, ale to bylo asi tak všechno,“ usmál se.

Do branky byl tudíž z pole posunut tak trochu násilím, ale nelituje. „V bráně mi to docela šlo, a tak když mi bylo sedmnáct let, přišel zamnou trenér Ryneš s nabídkou jít do Igly, jejíž dorost tenkrát patřil v zemi ke špičce. „Přestup se nakonec neuskutečnil, ale i tak jsem se na vojnu dostal do Dukly Písek, kde jsem chytal krajský přebor,“ popisoval svou fotbalovou kariéru, která ale ještě zdaleka nekončila.

Po vojně se ozval Pelhřimov a poté VS Tábor. „To už byla třetí liga a já si mimo jiné zachytal třeba i proti Dynamu, které tehdy ve třetí lize taky hrálo. Moc rád na své působení v Táboře vzpomínám, nicméně Černá věž mi chyběla, a tak jsem kývl na nabídku ze Škodovky."

Když českobudějovická Škoda, navazující na slavné tradice zelenobílého Meteoru, fotbalový klub zrušila, nejstarší z Kerlů mohl jít do Dynama krýt záda Mikšíčkovi, dal ale přednost profesní kariéře: „Dostal jsem od ředitele podniku Škoda nabídku, která se neodmítá.“

Profesionální fotbalista se z něj tudíž nestal, kopačky na hřebíček ale nepověsil. „Miloš Špelina a Franta Tobiáš mě zlákali do Třeboně, kde se hrála I. A třída, ale byly tam ambice jít výš. Což se stalo, hráli jsme krajský přebor a dokonce i divizi,“ vyzdvihl a pak už jen v rychlosti vylíčil své další fotbalové kroky, které vedly do Roudného a Olešnice. „Tam jsem si ještě  v padesáti zachytal I. B třídu.“

Tím Jarda Kerl svou bohatou fotbalovou kariéru definitivně zakončil, v jeho stopách ale kráčel syn Daniel. „Za Pavla Tobiáše byl v Dynamu jako rezervní brankář, chytal v Roudném a v Dívčicích a také jezdil do Rakouska, kde chytal za Rohrbach,“ líčil v kostce kariéru fotbalového brankáře Kerla číslo 2.

Po synovi Danielovi si post fotbalového gólmana zvolili i dva jeho vnuci. „Zatím nejvýš to z našeho klanu dotáhl Dan mladší, který chytá v Dynamu za béčko a byl brankářskou trojkou v prvoligovém áčku,“ pochválil Jaroslav Kerl svého vnuka, jenž byl i letos v Dynamu zařazen jako jeden ze čtyř brankářů do letní přípravy A-týmu na nový ročník první ligy.

Danem mladším ale brankářský klan rodu Kerlů ještě nekončí, v Dynamu by se rád uchytil i Danův patnáctiletý bratr Dominik, jenž teď je na hostování v Táboře.

A čím si zakladatel klanu vysvětluje, že syn i dva vnuci si stejně jako on zvolili post fotbalového brankáře? „Když začnu klukem, ten mě viděl ještě v bráně, tak to chtěl asi také zkusit. A jeho kluci zase zřejmě chtěli následovat jeho, oba jsou do chytání zapálení a uvidíme, kam až to dotáhnou,“ uzavřel nejstarší z brankářského rodu Kerlů.

Jak jsme v úvodu tohoto povídání uvedli, v pátek 1. července Jaroslav Kerl slaví sedmdesátku a k jistě četným gratulantům se připojují i sporťáci Deníku jižní Čechy.