Kanonýr Deníku
Přečíst článek >

Dvacetiletý Martin Jasanský začal v Dynamu letošní sezonu v kádru prvoligového áčka, odkud se během sezony přesunul do třetiligové juniorky. Přitom už v šestnácti letech si ho tehdejší trenér František Cipro z dorostu vzal do přípravy prvoligového áčka, nepříjemné zranění ale jeho kariéru přibrzdilo.

Po sobotním zápase třetí ligy s rezervou Slavie na Složišti odpovídal „Jasi“ na dotazy Deníku.

Byl jste rozhodnut už v tu chvíli, kdy jste si stavěl míč, zda zvolíte technickou střelu, či spíše tvrdou ránu?

Nejdřív jsem to chtěl dát přes zeď, kluci mi ale říkali, ať to zkusím na jeho stranu, že toho moc nebude vidět. Tak jsem si ještě zavolal Michala Mašáta, aby si stoupl vedle té zdi a ještě víc brankáři bránil ve výhledu. Dal jsem to, jak mi kluci radili, a naštěstí to tam propadlo.

Vy jste mohl dát gól už ke konci první půle. Vybavujete si tu situaci?

To byla dobrá spolupráce se Zdeňkem Ondráškem, který to zatáhl do vápna. Já si na něj zavolal, ať mi to narazí, on mi to tedy dal, jenže já to špatně trefil. Sice to ještě projelo vápnem poblíž brány, nikdo z kluků už to ale nestihl trefit.

Také ve druhé půli jste párkrát podél levé lajny utekl a prokličkoval se až do vápna. Hodně vás to táhne dopředu?

Já vždycky hrál záložníka, tak mě to dopředu pořád táhne. Mám to ale i za úkol. Když to jde, mám vyjíždět dopředu.

Trenér Jiří Lerch vaši iniciativu kvitoval a vzpomínal, že i jeho Slavia ze zálohy, kde předtím v Budějovicích hrál, udělala obránce. A že mu to ve hře dopředu spíše naopak vyhovovalo. Vidíte to podobně?

Určitě. Myslím, že útoční beci, kteří dovedou vyjet a vytáhnout míč dopředu, jsou dobrou zbraní. Samozřejmě ale, že si musí splnit i své úkoly vzadu. Anebo někdo za ně musí na beku zaskočit.

Zatímco v béčku dopředu vyjíždíte často, při svých ojedinělých startech v první lize jste opatrnější. Je to tím, že v lize je ta odpovědnost větší?

Zřejmě ano. V béčku si člověk víc dovolí, víc si troufne.

Rezerva Slavie přijela se samými mladými kluky, svou sílu ale měla.

S tím souhlasím. Slavia má v juniorce hodně dobrý tým. Dlouho s námi držela krok. Byť zřejmě i kvůli tomu, že nám ke konci první půle po náhodně odraženém míči šťastně vyrovnala.

Přesto jste vyhráli. A možná právě proto, že jste se mohli opřít o zkušenosti takových ostřílených borců, jakým třeba je David Homoláč…

Asi ano, kluci z áčka jsou vždycky znát.

Čím si vysvětlujete, že poslední dobu doma pravidelně vyhráváte, zato venku jen prohráváte a ještě často si vezete i dost branek?

Přitom my ale i v těch zápasech venku většinou jsme lepší než náš soupeř, jenže dostáváme zbytečné góly. A to po individuálních chybách, které doma neděláme.

Není to i tím, že na Složišti vám chodí vypomáhat do brány Zdeněk Křížek?

Samozřejmě, že Kříža je pro tým vždycky posilou, nicméně Víťa Pešula je taky dobrý gólman. Na něj ty porážky venku rozhodně házet nemůžeme.

Zpět k vám: vy jste teď patřil mezi vytíženější hráče, dva dny před zápasem s béčkem Slavie jste hrál za áčko pohár na Spartě. O gól jste prohráli, ale ostudu tam neudělali.

Sparta moc dobře nehrála, skoro nevystřelila na bránu a gól dala z odraženého míče. Jirouš to trefil krásně, ale spíš náhodně. Řekl bych, že my tam měli víc příležitostí dát gól, bohužel jsme žádnou nevyužili.

S jakou motivací jde fotbalista do odvety s vědomím, že na hřišti velkého favorita má dohánět pětigólové manko z domácího utkání?

My jsme jeli na Spartu s přáním si v klidu zahrát a udělat tam dobrý výsledek. Pro mne to navíc byl zážitek, protože to byl první můj zápas, co jsem na Letné hrál. A zahrál jsem si tam moc rád. Škoda, že jsme neuhráli aspoň nerozhodný výsledek.

Co vy osobně? Byl jste v sobotu proti béčku Slavie kmenovým hráčem juniorky, anebo jedním z ligových pendlů?

Sezonu jsem začal v áčku, pak mě ještě pan Tobiáš dal zpět do béčka, a když přišel pan Šilhavý, tak jsem si byl párkrát s áčkem zatrénovat, a pak mě a Honzu Svátka trenér vzal do mužstva zpátky.

Což jste jistě uvítal?

Samozřejmě. A rád bych se tu zabydlel natrvalo.