Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Je také už čtvrtým rokem starostou obce Jankov, která byla nedávno vyhlášena jihočeskou Vesnicí roku. Fotbal v Jankově v neděli slavil padesát let a Jílek nemohl chybět jako jeden z aktérů exhibičního duelu.


Co pro vaši obci znamená ocenění Vesnice roku?
Samozřejmě nás to mimořádně potěšilo. Kromě obce Jankov nemůžeme zapomenout ani na místní část Holašovice. Vyhrály obě obce stejným dílem.


Angažujete se jako starosta také v jankovském fotbale, který to z nejnižších soutěží dotáhl až do divize a nyní hraje krajský přebor?
Obec je dnes vlastně generálním sponzorem fotbalu v Jankově, ať už se týká spolupráce při výstavbě sportovního areálu, nebo při podpoře samotného klubu. Sport k Jankovu prostě patří. Fotbal tady dosáhl velkých úspěchů, které není důvod nepodpořit jak ze strany obce, tak ze strany mé osoby. Výsledky jsou na vesnici našeho typu opravdu unikátní a jsme na to také patřičně pyšní.


Podmínky pro fotbal jsou v Jankově vyhovující?
Kromě samotného stadionu se podařilo vybudovat víceúčelové hřiště s umělou trávou a pracujeme také na revitalizaci tréninkového hřiště. Plány máme velké. Nechceme jít cestou drahých nákupů hráčů, ale chceme sázet hlavně na celkové domácké prostředí a kluky, kteří do něj dobře zapadnou. Chceme, aby se tady hrálo hlavně srdcem, a ne pro peníze. Celkem se nám to daří, i když je to rok od roku těžší.


V exhibičním utkání jste si na hřišti vedl velice zdatně. Chodíte si často zahrát fotbal?
Vůbec. Fotbal na trávě jsem hrál naposledy před rokem při exhibici v Netolicích. V zimě jsem si zahrál turnaj rozhodčích v hale, ale jinak nic. Trénuji, fotbal však nehraju. Je to pro mne moc velké riziko.


Kdy jste ukončil aktivní hráčskou dráhu?
Zahrál jsem si ještě v Netolicích divizi a potom krajský přebor. Potom jsem přišel v roce 1998 do Jankova, kde se v 1. B třídě začala budovat velká éra zdejšího fotbalu. Postupně jsem ale přestal sám hrát.


V sobotu si v exhibičním duelu zahraje v Netolicích proti současnému mužstvu někdejší divizní tým. Přijedete?
Rád bych, ale mám pískat přátelský zápas Dynama v Třeboni s Příbramí. Jinak bych se rád zúčastnil. Jednou za rok se s klukama vidět je samozřejmě příjemné.


Ve kterém roce jste se dal na dráhu rozhodčího?
V roce 1995, když mi bylo dvacet tři let.


V současné době začínají mladí rozhodčí i podstatně dříve.
Dnes se začíná už od patnácti let a je to správně. Mladí rozhodčí nabírají zkušenosti v mládežnickýh zápasech. Dobré je alespoň ze začátku skloubit s aktivním hraním. Dokud to lze. Rozhodčí tím získává cit pro hru. Já jsem to tak praktikoval delší dobu a myslím, že se mi to vyplatilo. Neztratil jsem tak bezprostřední kontakt s fotbalem.


Je těžké snášet tlak, který je na rozhodčí v nejvyšší soutěži vytvářen?
To k tomu patří a člověk se s tím musí srovnat. Pokud se s tím nesrovná, tak tam nemůže být. Každý rozhodčí musí být osobnost a zvyknout si. Pokud se mu to nepodaří, tak je třeba cesta přeorientovat se na asistenta. Pískat ligu je především o hlavě. Jde o to vyrovnat se psychicky s tím tlakem a nepodlehnout mu.


Tykají vám hráči při zápasech?
V lize už jsem pátým rokem a musím přiznat, že s řadou hráčů už si tykám. Bylo by divné, kdybych přišel na hřiště a třeba Davidu Lafatovi, se kterým jsem hrál exhibici, najednou vykal. S ním, Martinem Vozábalem nebo třeba Petrem Švancarou se potkáváme při různých podobných akcích. Je potom nesmysl jim říkat na hřišti dobrý den. S těmito kluky si sice tykáme, ale respekt a odstup tam samozřejmě je. Oni jsou sice na druhé straně barikády, ale nikdy jsme spolu neměli žádný konflikt.


Figurujete také na listině FIFA. Už jste řídil nějaké kvalifikační utkání?
Zatím se mi to nepoštěstilo. Na dvou kvalifikacích jsem byl jako čtvrtý rozhodčí. Řídil jsem zatím jenom mládežnické zápasy. Byl jsem na mistrovství Evropy sedmnáctek a také mám za sebou tři zápasy předkola Poháru UEFA. Jsem s tím spokojen, i když vždycky by to mohlo být lepší. Případné delegace ovlivním pouze svými výkony. Ničím jiným.


Máte velkou touhu dostat se do ještě vyšších pater?
Určitě by to bylo příjemné, ale na druhou stranu je třeba respektovat určitou hierarchii mezi našimi mezinárodními rozhodčími. Jsme pořád země východního bloku a nemůžeme chtít nějaké přehnané počty rozhodčích v jednotlivých kategoriích. Pokud se budeme respektovat, podporovat a táhnout za jeden provaz, tak to bude dobře pro celý český fotbal. Chtělo by to se prosadit do elite skupiny, což by znamenalo možnost řídit důležité zápasy a prestiž našich rozhodčích by šla nahoru.