Jejich fotbalová pouť skončila ve čtvrtfinále mistrovství Asie. „Měli jsme dojít dál,“ myslí si Tobiáš. Tým vypadl v duelu s domácími. „Ještě jsem nezažil, co se tam dělo.“ Co konkrétně fotbalový trenér Kamil Tobiáš zažil v Iráku? „V úvodu našeho zápasu o postup do semifinále soupeřův brankář naprosto nesmyslně knockoutoval našeho hráče, právem viděl červenou kartu, co pak předváděli diváci, to mi hlava nebere.“ Na stadionu létaly předměty, kameny.

„Fanoušci ulamovali kusy betonu a házeli ho po nás. Všude na světě by zápas byl přerušený. V Uzbekistánu ne.“ Tobiáš na vlastní oči viděl fotografy, kteří po zásahu z hlediště opouštěli stadion za asistence lékařů s tváří v krvi. Na mistrovství Asie, které se hrálo právě v Uzbekistánu, Irák, i v součtu s obtížnou skupinou, ve které byla třeba Austrálie, ani jednou neprohrál. Až ve čtvrtfinále. Iráčané oslavovali přímo v autobuse postup bouřlivě. Na stránkách Deníku najdete i video přímo z autobusu. Fotbalový trenér Kamil Tobiáš prožil výjimečnou zkušenost.

V zemi, kde je 97 procent muslimů, získal zase jiný pohled na fotbal. „Také náboženství musíte zohlednit při tréninku. Když je čas na modlitbu, tak prostě oni potřebují volnou chvíli. Ale do tréninku nám to nezasahovalo,“ odpovídal syn legendárního jihočeského trenéra Pavla Tobiáše. „V polovině června nám skončila smlouva, nikdo s námi o jejím prodloužení nemluvil, tak jsme to prostě v Iráku ukončili,“ říká fotbalový trenér, který okamžitě po návratu řešil svoji budoucnost. Kamil Tobiáš velice ochotně odpovídal na dotazy. V Iráku získal spoustu zkušeností. Písečná bouře byla nepříjemným zpestřením pobytu jihočeských trenérů na lavičce v Iráku.

Český trenér Miroslav Jirkal v Libanonu s Ivanem Haškem
Miroslav Jirkal působil spolu s Ivanem Haškem na lavičce Libanonu

Odpovídal Kamil Tobiáš: "Písek poletoval všude To nás zaskočilo. Bouře, která v Iráku řádila, nebyla vůbec příjemná. Byla hodně špatná viditelnost. Všude létal prach. Všude byl písek, všechno bylo žluté. I přesto jsme trénovali. Venku. Ve hře byl přesun do haly, ale zůstali jsme na stadionu. Docela to šlo."

Jak dopadlo hřiště?
Bylo pokropené. Hasiči dorazili s kropícím vozem. Větší část písku spláchli. Pro hráče to bylo strašně náročné.

I pro trenéry?
Samozřejmě. Ten písek byl neustále ve vzduchu. Prakticky pořád ho vdechujete. Ale hodinový trénink jsme absolvovali i v těžkých podmínkách. Kluci to v Iráku prostě neřešili. Nikdo neměl problém, oni jsou na to v Bagdádu zvyklí. Pro nás to bylo trošku horší, přijeli jsme do hotelu, půl hodiny jsme ze sebe smývali písek. Ten byl všude. V očích, v nosu. Prostě všude.

Jak hodnotíte exotické angažmá v Iráku?
Pro mě to byla obrovská nejen fotbalová zkušenost. Celý rok byl pro mě úplně fantastický. Po všech stránkách to pro mě bylo pozitivní překvapení.

Mrzí vás prohra na závěr?
Strašně. Poslední zápas v Uzbekistánu na mistrovství Asie pro nás byl obrovským zklamáním. My si říkali, že bez medaile neodjedeme. Byli jsme opravdu strašně blízko. Chyběl nám kousíček. Možná štěstíčko. Naše touha dostat se do semifinále byla ohromná. Po prohře s domácími je v nás zklamání.