Po dlouhé pauze, zaviněné zraněním, Kaňák teprve podruhé na jaře nastoupil v základní sestavě a zrovna proti Zlínu, který v čele tabulky prahne po titulu! „Šlo o první mančaft, hlavně jsme však chtěli prodloužit domácí sérii bez porážky,“ přiznal útočník, že o motivaci měl postaráno nejen on, ale celý Skálův tým.


Než si poranil koleno, byl kanonýrem dorostu, raketou, která ničila obrany soupeřů. Za rok skoro zapomněl, jaké to je střílet góly. V zimní přípravě dal všeho všudy jeden. „Ten rok byl hrozně dlouhý, jsem rád, že takhle rychle utekl a jsem zase s klukama,“ libuje si Michal Kaňák. Vážné zranění, které si vyžádalo operaci, mu dnes připomíná ortéza, chránící koleno. „Podle rady doktora ji mám nosit ještě půl roku,“ říká hráč a připouští, že v doporučení je i kus psychologie. „Cítím se v ní lépe, než když ji nemám.“


Jestli je stejně rychlý, jako byl před zraněním, prý Kaňák neměřil, časy nesrovnává. „Ale zdá se mi, že se dostávám zpátky do formy, takže jsem spokojen,“ prohlašuje. Podle pohledu z tribuny rychlost rozhodně nadále patří ke Kaňákovým přednostem. Se Zlínem odehrál svůj nejlepší zápas po návratu na trávníky. Dokázal, že ani góly střílet nezapomněl – svou první šanci tváří v tvář brankáři proměnil suverénně ve vedoucí branku. „Jsem za ni rád,“ ujistil s úsměvem šťastný střelec.


Jak to ve fotbale bývá, smůla si v kabině poposedla o kus vedle, na útočníka Radima Košíka. Na Kaňákova spoluhráče, ale i konkurenta na místo v sestavě, protože oba hráči jsou podobné typy. Kaňák maroda nahradil na Spartě i o týden později, když se vrátil k týmu pendlující Ondrášek. Michal Kaňák tuší, že Košíkovo svalové zranění urychlilo jeho návrat do základu. „Tak to stoprocentně. Nevěřím tomu, že kdyby byl zdravý, tak bych nastoupil od začátku,“ nic si nenalhává hbitý útočník. „To k fotbalu patří. Hlavní je, že se mužstvu na jaře zatím tak daří,“ podotýká.


Kouč dorostu Petr Skála možná bude mít příjemné starosti, koho do útoku příště postavit. Anebo nebude. Proč? Ondrášek podle slov kouče Cipra patří k mladíkům, kterým chce dát v áčku ještě na jaře prvoligovou příležitost.


Než se Kaňák vrátil na hřiště, vylétla v dorostu nahoru Ondráškova hvězda. S jeho předchůdcem, Michalem Schönem, Kaňák před zraněním odehrál nejeden vydařený zápas. „Oba jsou to typově stejní hráči, s oběma se mi hraje dobře,“ tvrdí.


Kaňákova odluka od fotbalu nemusela být tak dlouhá, kdyby operaci kolena neodkládal. „Bylo to kvůli škole. Chtěl jsme ji dodělat. Když jsem udělal zkoušky, šel jsem po třech měsících na operaci,“ vysvětluje. Vyučený kuchař – číšník tak dnes kromě fotbalu chodí na brigádu a svého rozhodnutí, které mu sebralo čtvrt roku fotbalového života, prý nelituje. „Pro mne bylo fakt důležité tu školu dodělat, i když fotbal mám rád.“

Dvojnásobná smůla

Většina dorostenců sní o tom, že dostane profesionální smlouvu a bude se fotbalem živit. Kaňák není výjimkou. „Rád bych, ale zranění mě hodně zbrzdilo. Musím se do toho dostat zpátky,“ krčí rameny. Když mu Dynamo svého času připravovalo smlouvu a schylovalo se k podpisu, Kaňák se zrovna zranil. Dvojnásobná smůla! „Přesně tak,“ přikývne hráč na souhlas.


S fotbalem začínal v Hrdějovicích mezi kadety, později hrál za Nemanice, v divizi dorostu dával góly za SKP, odkud přišel do Dynama. V té době si ho také vyhlédl německý agent, pod jehož křídly je dodnes. „Hráli jsme s Dynamem turnaj v Rakousku, kde mě oslovil,“ vzpomíná.


Jarní sezona je pro něj v dorostu poslední, po ní „Káně“ vyletí do dospělého fotbalu. „Chci hrát co nejlépe, abych se ještě ukázal. A pak? To záleží na okolnostech,“ uzavírá.