Zřídka kdy někdo vtrhne mezi elitní kanonýry na Českobudějovicku jako velká voda. V Harantově případě to byla „velká voda“ rovnou z Prahy. „Nedávno jsem se sem přiženil díky své úžasné manželce a nádherné dceři,“ vysvětluje Tomáš Harant, jak se dostal na jih Čech.

Tradiční klub v Suchém Vrbném přišel ke kanonýrovi jako slepý k houslím – to byla v okresním přeboru posila roku! „Na Lokádu jsem se přihlásil sám, když jsem hledal mužstvo, kde bych se mohl realizovat. V té době už byl fotbal u mne na vedlejší koleji. Ale našel jsem tu fantastickou partu lidí, vedení, úžasné prostředí, a to vše mi pomohlo k tomu, že jsem dostal novou chuť do fotbalu,“ vypráví. „Jak vedení, tak spoluhráčům patří poděkování za to, jak mě přijali, a snad jim budu moci ještě v příští sezoně pomoci a něco odvést,“ uvedl Tomáš Harant po posledním, jak jinak než vítězném mistrovském utkání v Nemanicích, kde se opět zapsal mezi střelce.

Na rukávu měl kapitánskou pásku. Oprávněně. Jednak se stal střeleckou oporou týmu, jednak toho má ve 32 letech na trávníku za sebou opravdu dost. „Loni na podzim jsem dojížděl hrát už jen čtvrtou třídu ve vesnici kousek za Prahou. Už jsem se tam spíš jen tak ploužil. Po třech letech, kdy jsem dojížděl hrát do Německa, jsem jakoby rezignoval. Ale když jsme se s manželkou a dcerou přestěhovali k jejím rodičům, našel jsem na Lokomotivě vše, co jsem na fotbalu vždy miloval,“ popisuje Tomáš Harant své vzkříšení v kopačkách.

Důležité góly


Ačkoli byl členem áčka, na konci sezony pomáhal výhradně záložnímu celku. Pracovní povinnosti mu totiž nedovolily trénovat. Za oba celky dohromady nastřílel jistě přes dvacet branek. „Ano, i za nás dával důležité góly,“ potvrzuje extrenér A týmu Jiří Nárovec. „Áčko i béčko se zachránily a Hary na tom měl střelecky poměrně velký podíl,“ chválí.

„V každém případě oběma týmům pomohl,“ uznává předseda Lokomotivy Jiří Pečenka. Ten se po Jiřím Nárovcovi, jenž ohlásil, že končí, na devadesát procent ujme od podzimu trenérské taktovky.

„Vesměs jsem hrál s áčkem, ale pak jsem byl často v Praze kvůli práci, šlo o potíže osobního rázu,“ objasnil Tomáš Harant, proč odehrál více zápasů v okresním přeboru než v I. A třídě. „Lokáda je jeden manšaft, jedno srdce. V mužstvu to žije, je dlouho pohromadě a na mně je, abych si důvěru a kamarádství kluků a vedení zasloužil, pokud o mně bude dál zájem,“ prohlašuje střelec, jenž měl nabídky odjinud, ale podle všeho dává přednost působení na Lokomotivě. „Jak je napsáno v klubovně, vrbenská krev není bramborová polívka!“ zaujal ho známý výrok.

Ve svých nejlepších fotbalových letech byl hvězdou pražského přeboru. Dvě sezony po sobě dokázal pokořit hranici čtyřiceti vstřelených branek. „To bylo ve čtyřiadvaceti, pětadvaceti letech. Před mým odchodem do Německa,“ vzpomíná.

Byl v kádru druholigové Viktorky Žižkov a Xaverova, vypadalo to, že se bude fotbalem živit. „Po tréninkové stránce mi profesionální fotbal nedělal problémy, já ale měl vždy rád kolem sebe skupinu lidí, co dávali do fotbalu srdce a hráli proto, aby z něj měli radost,“ tvrdí Harant.
S TJ Sokol Lipník na Nymbursku na podzim neokusil hořkost porážky – a vítěznou náladu měl i po stěhování do Budějovic. Béčko Loko ČB se ze spodku tabulky nevídaně katapultovalo na 4. místo. „Je to úžasné,“ rozplývá se Tomáš Harant. „Když se člověk podíval na tabulku po podzimu, vypadalo to, že manšaft neumí ani chodit. A diametrální rozdíl po jaru ukazuje, že se dal fantasticky dohromady. A hlavně si troufnu říct, že většina zápasů byla pro lidi hezká na pohled. Byla radost se toho účastnit a hrát.“

Aby ne, když Lokotka byla jako vyměněná, porazila na jaře první Srubec i druhé Dolní Bukovsko. „Prakticky po půlhodině jsme nad oběma týmy vedli 5:0. To byla paráda,“ usmívá se Harant.

Utkání béčka byla bohatá na góly, souboje s Lokomotivou patřila k divácky nejatraktivnějším. I když nehrála o postup a brzy ani o záchranu, když se vzdálila soupeřům z dolních pater přeboru.

„Padala spousta gólů a plno šancí jsme ještě neproměnili. Manšaft si sedl, navzájem jsme si vyhověli. Hrálo se uvolněně, přirozeně a pro radost, jak to má být. Každý se těšil na zápas. Já se vždycky už nemohl dočkat víkendu,“ svěřil se s úsměvem Tomáš Harant, kanonýr, jenž velice rychle přilnul k suchovrbenským klubovým barvám, černé a bílé.