V minulém kole vedl svůj tým do derby proti Dolnímu Bukovsku a po dvou vlastních gólech hostů právě on pojistil vítězství Olympie (3:0).

Těšili jste se na derby?

Těšili, ale výkon nebyl až tak dobrý. Sice jsme vyhráli 3:0, ale jsme trochu zklamáni. Někdy člověk hraje krásně a prohraje, tentokrát to bylo ubojované. Výkon nebyl úplně podle představ.

Hosté vám pomohli dvěma vlastními  góly. To je vydatná vzpruha, když se týmu zrovna střelecky nedaří, že?

Nám to hodně pomohlo a soupeře to naopak hodně srazilo. Pak ještě dostal červenou kartu a už se nám hrálo lépe. Ale přesto – takhle hrát nemůžeme, musíme se zlepšit. Nakopávat míče, to není naše hra. Chyběla nám kombinace, nebylo to ono, proto jsou pocity smíšené. Ale vítězství je důležité.

Dolní Bukovsko si dalo dva vlastní góly, teprve potom jste se trefil vy. Jak těžké pro vás bylo skórovat?

Dostal jsem krásný balon za obranu, z půlky jsem šel ze strany sám na bránu. Nejdřív jsem chtěl přihrávat, ale viděl jsem, jak se bek vrací, tak jsem se rozhodl udělat kličku gólmanovi. Lehl na trávník a pak už bylo jednoduché trefit se levačkou k tyči. Trefil jsem to dobře, až jsem se po tom výkonu divil… Kdyby šel balon někam pryč, ani bych se nedivil!

Zapsal jste se mezi střelce a poměrně brzy šel ze hřiště. Proč vás trenér Švec vystřídal?

Už v půli jsem mu řekl, že se necítím dobře. Ne, že bych byl unaven, ale nehrálo se mi dobře. Trenér to taky viděl, bylo to 3:0, tak tam pustil mladší.

Po třetím kole jste byli v tabulce mezi týmy na 5.-11. místě. To asi nejsou patra, kde by Týn chtěl figurovat…

První kolo s Protivínem nám vyšlo, vyhráli jsme 5:1, to bylo dobré. Na malém hřišti v Hradišti jsme se báli, že to bude styl bum-prásk.  Prohráli jsme, ale hráli jsme krásně, jen jsme nedali góly, což je naše bolest. Když jdeme sami na bránu a neproměníme, vždycky nás to srazí. V Hradišti se stalo, že nám domácí třikrát utekli a dali z toho góly. Minulý týden v Milevsku bylo domácí béčko posíleno, k vidění byl dobrý fotbal a plichta byla zasloužená, byť jsme tam mohli i vyhrát. Jsou za námi teprve čtyři kola, to ještě nic neřeší, čeká nás ještě spousta zápasů! Určitě máme manšaft na to, abychom hráli nahoře.

Už druhou sezonu se týnský klub snaží vytvořit postupovou atmosféru. Necítí hráči tlak?

Myslím, že ne. Nepřipouštíme si to. Kluci z P.R. oddělení to dělají dobře. Proč ne, když tu máme dobré hráče, jsme dlouho pohromadě, vyrůstali jsme spolu a hrajeme dobrý fotbal. Myšlenky na postup jsou podle mne oprávněné, když jsme loni skončili druzí. Není to tak, že by vedení za námi nechodilo. Netlačí na nás. Spíš tlačíme sami na sebe, protože chceme vyhrávat.

Jak si Olympie zvyká na éru po Hrdinovi?

Zdeněk chybí jak v kabině tak samozřejmě na hřišti. Sám cítil, a viděli jsme to i my, že soupeřům jde kolikrát o to, aby si kopli do Hrdiny. Zdeněk se rozhodl odejít do Temelína, kde dělá správce hřiště, má na starost krásný areál, dělá trenéra, hraje I.B třídu. Proč mu to nepřát? Já jsem rád, že jsem si s ním mohl zahrát, a spousta kluků taky. Nejvíc nám chybí v kabině, protože máme hodně mladých a taková osobnost schází. Jinak mohu za všechny říct, že když si k nám přijde z Temelína zatrénovat, pořád z něj čiší pozitivní energie. I teď je radost si s ním zahrát. Ale jednou ta éra přijít musela.

V příští dekádě se asi nerýsuje osobnost, která by ho mohla zastoupit. Objeví se tu fotbalista jeho formátu?

Je tu třeba Vláďa Dobal, když se jednou vrátí…

Stráský nedávno zamířil z Dynama na Hlubokou, Dobala nedávno přeřadili do béčka. Nemluvili jste s ním na téma návrat do Týna?

Ještě ne. Vláďa je mladý kluk, mladší než  já, má na to čas. Nikdo v Týně nechápe, proč ho přeřadili do béčka. S přítelkyní mají u nás na hřišti hospodu, na zápase s Bukovskem nebyl, protože s béčkem hráli doma s Karlovými Vary. Štve nás, že víme, jaký je to fotbalista, v Táborsku byl svým způsobem hvězda, hrál pořád, ale v Dynamu šanci nedostane.
Další vynikající týnský fotbalista, Robert Szó, je také zatím pryč, a kdyby se vrátil, moc by pomohl. V Týně nemůžete do pětatřiceti let vyrůst v takovou osobnost, jako byl Zdeněk, který prošel ligou, zahraničím… Tu kariéru si hráč musí udělat. Když budete hrát celý život v Týně, tak ji neuděláte.

Už toho máte dost za sebou. Jako každý útočník jste prožil období, kdy jste střelecky zářil, jindy se naopak trápil. Jak se cítíte právě teď?

Kdybych bral zápas s Dolním Bukovskem, tak jsem se cítil tak na dvacet procent! Ale celkově na podzim, a mohu do toho zahrnout i jaro, se blížím devadesáti procentům toho, co bych mohl hrát. Nechci se chvástat, ale s kluky se mi hraje moc dobře. Máme tu mladého Mravce na lajně, škoda, že je zraněný Plojhar –  to jsou podle mne nejlepší krajní záložníci v soutěži. Jezdí po straně a dávají nám míče do vápna. Útočí i krajní beci, kombinační fotbal nám vyhovuje. Ale procházíme vlnami a po dvou dobrých zápasech zahrajeme hrozně! Potřebovali bychom udržet formu. Jako na jaře – byla škoda, že jsme si postup prohráli na podzim. Slabší chvíle přijde asi na každý tým.

Věříte, že se krajský přebor vrátí do Týna?

Určitě. Věřím. Manšaft na to máme. Nebudeme se schovávat za to, že na nás někdo tlačí, my sami cítíme, že na to fotbalově máme.

V okresním derby potkáte po Bukovsku ještě Olešník a Ševětín, což jsou týmy, které mají ve svém středu zkušené hráče…

Taková mužstva nám vyhovují. Když chtějí proti nám hrát fotbal, tvořit, je to dobré. Dostaneme se lépe do tempa s Olešníkem, kde hraje Rys,  než s Bukovskem, kde to stoper vezme a nakopne dlouhý balon dopředu. Snadno se  soupeři přizpůsobíte – a po zápase jste pak zklamáni, že jste nehráli, jak byste chtěli.