Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Výhra nad Třeboní vás drží v naději, že zachráníte divizi. Po dvou porážkách jste už potřebovali bodovat naplno.

Je to tak. Museli jsme za každou cenu vyhrát, bod pro nás nic neřešil, takže jsem opravdu šťastný, že to takhle dopadlo. Že jsme ve druhém poločase – poté, co jsme dostali gól na 0:2 – dokázali skóre otočit. Fakt jsem za to moc rád!

Obrátit stav 0:2, to se zase tak často nevidí ani v divizi.

Často ne, někdy se to někomu povede. Ale bylo důležité, že jsme šli do toho, mákli jsme. Hodně nám asi pomohl ten první gól, který jsme dali. Podobné to bylo v Hořovicích, akorát tam jsme prohrávali už 0:3, a to se těžko obrací, i když šance jsme tam taky měli. Doma se to dvoubrankové manko dalo ještě smazat, a když nám to tam spadlo i potřetí, povedlo se nám naštěstí vyhrát.

Váš gól jako by vlil hráčům Roudného do žil optimismus. Byl to okamžik, který nastartoval obrat?

Byl to kontaktní gól, určitě důležitý, a je tak trochu náhoda, že se ke mně míč odrazil. Chtěl jsem střílet z první, protože v minulém zápase jsme si kolikrát chtěli míč pořádně zpracovat a na poslední chvíli nám ho vždy někdo skluzem vypíchl. Nebyl čas, tak jsem to zkusil napálit. První štěstí bylo, že se ke mně míč odrazil, druhé to, že střela prošla skrz hradbu těl. Kontaktní branka nás nakopla.

Nenechala se Třeboň ukolébat dvoubrankovým vedením? Nebo jste se vy tak herně zvedli?

Nevím. Je pravda, že po tom druhém gólu se mi zdálo, jako by se hosté trochu zatáhli, nechávali nás více rozehrát do stran, už tolik nenapadali. V prvním poločase nás rozehrávat moc nenechali, museli jsme proto posílat dopředu dlouhé balony, zatímco ve druhé půli už jsme si to mohli dát do strany, sehrát nějakou kombinaci. To nám vyhovovalo. Tím, že se zatáhli, jsme mohli víc tvořit, a to nám pomohlo.

Souboj bratrů Pintérů skončil na góly smírně 1:1. Bratr Jan otevřel skóre, vy jste snižoval na 1:2. Jak se vám utkání líbilo z tohoto pohledu?

Já jsem ten šťastnější, protože jsme vyhráli. Kdyby prohrál s někým jiným, byl by asi naštvaný víc. Bohužel pro bráchu, my jsme dnes prostě museli vyhrát, nám ty tři body pomohly víc a podle toho derby dopadlo. Na našem vztahu se nic nezmění, pořád bude v pohodě.

Není to poprvé, co jste na hřišti stáli proti sobě.

Ale moc těch zápasů nebylo, tak dva, možná tři. Určitě to pro nás má vnitřní náboj.

Jako kapitáni jste se hned po utkání potkali v kabině u rozhodčích, když jste podepisovali zápis. Co jste si řekli?

Popřáli jsme si štěstí a hezký večer. Slavíme narozeniny Karla Zvěřiny a Honzy Budějckého, tak jsme potřebovali vyhrát, abychom tam neseděli skleslí.

Byl se podívat na bratrský souboj otec Luboš?

Myslím, že tu byl a přál si plichtu – jako vždycky máma. Ta taky nemá ráda, když hrajeme proti sobě, ale tentokrát jsme body potřebovali víc my a tak to dopadlo.

Zaznamenal jsem, že mladší Jan vás jednou při rozehrávce fauloval.

Jednou? Asi dvakrát. Jo, to si s ním vyřídím! V první půli do mne vlítl tělem, já na to nebyl připravený a trochu jsem odlít. Faul ve druhé půli už si ani neuvědomuji, člověk na to během zápasu zapomene.