Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Pro vás asi musela být zpráva o zatčení Romana Berbra pohlazením na duši a velkým zadostiučiněním, že? Jak celou kazu ve fotbalovém hnutí vnímáte?

Velmi pozitivně a také s nadějí. Už bylo na čase s podobnými způsoby skoncovat a začít dělat fotbal tak, jak se dělá všude jinde, třeba v sousedním Rakousku. Tedy hlavně bez nějakých postranních úmyslů, úplatků a zářezů. Trvalo dlouho, než to prasklo, nyní je však jedinečná možnost fotbal očistit aspoň od toho nejhoršího. Jsem optimista a věřím, že k tomu dojde.

Dá se však předpokládat, že to bude běh na dlouhou trať. Na okresních a krajských svazech sedí ve funkcích celá řada bývalých nebo aktivních rozhodčích, kteří tlačili pomyslnou káru Berbrovi.

Určité skupiny tady jsou a asi i budou, nicméně znám spoustu férových a výborných rozhodčích, kteří svou činnost vykonávali s chutí a stejným zápalem, jako třeba hráči v amatérských klubech. Myslím, že jich je dokonce i většina. Nemám sice přehnané iluze o tom, že všichni jsou féroví, neboť v každé soutěži a nejen ve fotbale se objeví řada těch, kteří danému sportu škodí, ale chci doufat, že těch bezúhonných je víc. Navíc nyní budou i pod větší kontrolou a kluby už se s případnou kritikou nebudou bát vyjít na veřejnost, pokud budou přesvědčené o tom, že je někdo úmyslně poškodil. Navíc při těch skandálech a tendenčně vedených zápasech figurovala v podstatě stále stejná jména sudích. Kluby už se nebudou bát označit viníky. Dříve to byly jen ojedinělé výkřiky do tmy těch, kteří se snažili upozornit na nekalosti, ale rázem ti lidé dostali přes prsty. To byl ostatně i můj případ, který se táhl hodně dlouho.

Trochu jste mě předešel s další otázkou. Právě vy jste si před pěti lety za kritiku „vyvolených“ prošel pořádnými peripetiemi. Povídejte.

Všechno odstartovalo divizní utkání, v němž jsme hostili Klatovy. Tehdejší předseda jindřichohradeckého klubu Josef Žižka několik dní před zmiňovaným duelem v médiích narážel na praktiky Berbrových lidí a jejich msta na sebe nenechala dlouho čekat. Prohráli jsme 1:4 a rozhodčí Kvaček nás viditelně poškodil. Pískl proti nám dvě penalty, dostali jsme červenou kartu a byly tam i další zářezy. Prostě příšerné! Po takto ovlivněném utkání jsem si pustil pusu na špacír a řekl, jak se věci mají a kdo má jakou jízdenku a kam. Na základě toho mě svazoví funkcionáři obvinili z poškozování dobrého jména fotbalu. Asi čtyřikrát jsem kvůli tomu byl v Praze na disciplinárce, táhlo se to delší dobru a disciplinární komise pro Čechy mě za to odsoudila k pokutě deset tisíc korun a půlročnímu zákazu činnosti. Samozřejmě jsme se odvolali a úsměvné je, že tak vyšlo najevo, že podobné případy nemá tato komise vůbec v gesci posuzovat. Proto jsem putoval před celorepublikovou disciplinárku, což musel nejprve schválit výkonný výbor FAČR. Berbrovi hoši to samozřejmě posvětili. Výsledkem nakonec byla pokuta pět tisíc korun bez zákazu činnosti, takže jsem mohl dál trénovat. Tehdejší a vlastně i současný předseda disciplinárky pan doktor Baček naštěstí bral tu mou kauzu s nadhledem a lidskostí. Ale menších trestů jsme vyfasovali víc.

Když jsme spolu pravidelně hovořili v pozápasových hodnoceních, nezřídka kdy jste jen kroutil hlavou nad tím, jak s vámi zejména při utkáních na západě Čech zatočili.

Někdy to byly úplně zbytečné výlety. V živé paměti z nedávné doby mám třeba utkání v Mariánských Lázních, kde proti nám domácí kopali tři penalty. Bylo až k smíchu, co si rozhodčí proti nám dovolili. Pak jsem se ptal sám sebe, jestli má fotbal ještě opravdu smysl dělat. Berbrova buňka nám škodila třeba i v Klatovech, kde jsme nikdy nemohli vyhrát, ale byly tam i další podobné týmy.

Minulý ročník se v souvislosti s opatřením kvůli šíření koronaviru nedohrál, ze stejného důvodu se v amatérských soutěžích nedokončí ani podzimní část nové sezony. Jak tyhle nepříjemnosti vnímáte?

Je to smutné, ale musíme to brát tak, jak to je. Nedá se asi nic dělat. Je to samozřejmě škoda, protože fotbal je fenomén a chybí nám. Nemůžeme si zahrát, ani se dojít na nějaký zápas podívat. Doufám, že se s nepříjemným virem co nejdříve vypořádáme a na jaře už bude vše fungovat tak, jak má.

Vy jste po 17 letech opustil jindřichohradecký fotbalový klub, v němž jste posledních 11 let působil v roli hlavního trenéra divizního celku mužů. Sledujete zpovzdálí své bývalé svěřence, kterým úvod sezony vyšel výborně a před přerušením soutěží figurovali na páté příčce divizní skupiny A?

Samozřejmě, že sleduji. Já se totiž stále cítím být součástí klubu. Těch sedmnáct let opravdu nejde jen tak zahodit, ale prostě už nazrál čas na změnu. Jsem rád, že se klukům dařilo a držím jim palce. Doufám, že jim to vydrží, až se zase bude smět hrát, a Jindřichův Hradec se stane stabilním účastníkem divize.

A co vy osobně? Rýsuje se vám nějaké zajímavé trenérské angažmá?

Musím říct, že momentálně tak trochu odpočívám. Po těch letech bez dovolené a volných víkendů už to bylo zapotřebí, takže si to užívám. Nějaké nabídky ke mně sice dorazily, ale vnitřně jsem nebyl přesvědčený o tom, že bych na ně měl kývnout. Stále ještě aktivně nastupuji jako hráč za Staňkov v okresní soutěži, to je pro mě prima relax, nebo jsem se dojel někam podívat na fotbal, který mě zajímal. Ale taky jsem byl několikrát pomoct kamarádovi, s nímž jsem kdysi hrál, v Rakousku, kde žije a trénuje. Udělal jsem tam pár tréninků, jinak však v tomto ohledu zatím spíše načerpávám nové síly a energii. Navíc doba tomu teď ani nenahrává, aby kluby prioritně řešily trenéry. Ale uvidíme, zajímavé nabídce se určitě nebráním.