S fotbalistou, jenž v pátek 16. dubna slaví 20. narozeniny, jsme po zápase hovořili.

Počítal jste před zápasem s tím, že byste mohli nastřílet tak zdatnému soupeři, jakým Karlovy Vary jistě jsou, půltucet gólů?

Tak to jsem nečekal. V žádném případě ne. Věřil jsem, že vyhrajeme, ale ne takovým rozdílem. Zlomilo se to ale až druhou půli, v poločase to bylo 1:1.

Vydatnou měrou jste k vysoké výhře přispěl i vy osobně. Přitom jste zatím na jaře chodil až ke konci zápasů vždy jen na pár minut a nijak jste nezářil. Čím si tuto zázračnou proměnu, která se s vámi v tomto směru udála, máme vysvětlit?

To nevím, ale sám cítím, že si začínám zase věřit. Poslední půlrok se mi moc nepovedl, stále se mi nedařilo se dostat z toho svého loňského zranění. Teď začínám zase cítit důvěru trenéra, Podle mého soudu byly hodně důležité ty dva góly, co jsem dal před týdnem na Vltavínu za tu poslední půlhodinu, co jsem šel na hřiště. Taky tým začíná víc šlapat, už jsme víc sehraní a je to znát.

Zmínil jste zápas na Vltavínu, kde jste dal dva góly a otočil během deseti minut z 1:2 na 3:2. Kdy se vám naposled podobný kousek povedl?

Že jsem střídal a dal gól, to už se mi párkrát podařilo. Ale vyloženě ve třetí lize a dvěma góly tak rychle za sebou, to se mi na takové úrovni ještě nepovedlo. A že bych tím ještě otočil celý zápas, to si nepamatuji. Určitě jsem ale za to hrozně rád, protože psychicky mi to strašně pomohlo.

Proti Karlovým Varům jste operovali na hrotu s Michalem Kaňákem. Zdálo se, že byste si rozuměli snad i se zavázanýma očima…

My spolu hráli celou přípravu. Dá se říci, že celé ty dva měsíce, protože Marián Timm byl zraněn. Za tu dobu jsme se docela dost poznali a řekl bych, že nám to spolu klape i tím, že jsme každý jiný. On je malý a víc pohyblivý, já zase velký a můžu mu ty situace připravovat. Myslím, že spolu jsme docela silní.

Zmínil jste, že si začínáte víc věřit. I trenér Lerch o vás prohlásil, že vaše výkony jsou hodně odvislé od sebedůvěry. Že je to věc jednoho gólu. Jak se ukázalo, měl pravdu, protože po dvou gólech na Vltavínu jste najednou jiný hráč…

Každý fotbalista si potřebuje věřit. V mém případě to platí dvojnásob, že jakmile si věřím, začnu hrát líp a začnu i dávat góly.

Na góly jste přihrával, ale sám jste si na svou trefu musel počkat až do samého závěru utkání. Jak jste ten gól viděl?

To bylo po brejkové situaci a nabíhalo nás tam víc, tím jsme je přečíslili. Asi tři jsme si řvali o balon, Rosťa Bakala to tam prudce dal a mně se podařilo to dát z první. Naštěstí ten míč neskočil.

Ještě bych se rád zeptal na kuriózní moment. Při prvním gólu jste se hodně rozčiloval a zlobil na rozhodčího, vy jste nezaregistroval, že vám sudí nechal výhodu, čehož Kaňák využil k prvnímu gólu?

To bylo hodně kuriózní, to máte pravdu. Já si myslel, že rozhodčí odpískal faul proti nám, protože to byl dle mého soudu na mne jasný faul na penaltu, jenže on ukazoval na půlku, protože Michal Kaňák mezitím dal gól, a toho si já vůbec nevšiml. Proto jsem běžel se zlobit na rozhodčího a až když jsem viděl, že se kluci radují, tak mi to došlo…

Vy jste svého času přicházel ze Slavie jako nadějný střelec pro áčko. Věříte, že se do ligy zase vrátíte?

Jak jsem říkal, lepší se to a začínám si i víc věřit. Ještě je přede mnou ale dlouhá cesta. Do konce sezony je ještě spousta zápasů a já doufám, že začnu zase pravidelně hrát a nebudu jen dostřídávat. Že budu hrát od začátku a že tým bude vyhrávat. My na jaře ještě neprohráli, takže je vidět, že ten tým nemáme tak špatný, jak možná mnozí mysleli. Že budeme hodně mladí a nezkušení. Zatím ty výsledky podle mne jsou velmi dobré.