Fotbal sice hrával od malička s kamarády z Havlíčkovy kolonie, kde jako kluk bydlel, řádnou registraci ale dostal až po vojně v SK Mladé. „Tam jsem to měl nejblíž jak z Havlindy, tak i potom ze Suchého Vrbného, kam jsem se s rodinou přestěhoval,“ vzpomíná.


V Mladém odehrál 518 zápasů, a přestože většinu z nich na postu předstopera či beka, dokázal v Mladém nastřílet čtyřiapadesát gólů. Svému klubu zůstal věrný až do konce aktivní činnosti, ostatně mládské barvy v okresním přeboru žáků hájí i jeho vnuk Andreas.


Profesně však spojil svůj život s prvoligovým Dynamem. „Před dvaceti lety mě přemluvil Áda Havel, abych šel dělat maséra k dorostu,“ vzpomíná.
Vzal svou novou funkci se vší vážností, dva roky studoval masírování v Praze, a přestože si na pět let od fotbalu odskočil ze Střeleckého ostrova pár metrů dál do Budvar arény k extraligovým hokejistům, před šesti lety se vrátil zase do Dynama. Už ale ne jako masér, nýbrž jako kustod.


Právě kustod je součást týmu, pro hráče jakýsi starší kamarád. Tak ho berou i fotbalisté prvoligového Dynama. Sám nikdy žádnou legraci nezkazí a hráči mu oplácejí stejnou mincí. Když se v létě do Dynama z Mostu vracel Martin Vozábal, nezapomněl přivézt kustodovi malý dárek. „V igelitce mi dovezl mostecké uhlí,“ směje se Václav Kolář.


A jaký dárek by si od mužstva přál k dnešní šedesátce? „Aby kluci v neděli večer tady porazili Slavii!“ má jasno…