Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Třiatřicetiletý odchovanec slovenské Senice Matej Krajčík, jenž v dobách, kdy českému fotbalu vládla pražská Slavia, zářil na pravém kraji obrany červenobílých i slovenské reprezentace, přichází z Jablonce na hostování do konce roku do českobudějovického Dynama, jehož dres kratší dobu oblékal už před šesti lety.

Ještě na tu dobu vzpomínáte?

Jsem si dobře vědom, že ten půlrok, co jsem tady tehdy byl, z mé strany moc vydařený nebyl. Doufám, že teď to bude malinko jiné a lepší. Dobré je, že to tady znám a že se nemusím nijak složitě orientovat.

Fanoušci vás před těmi šesti roky podezírali, že jste tady do fotbalu nedával tolik, co pak ve Slavii, kde jste hrál jako ďas…

Byl jsem přece jen mladší, teď už člověk na všechno kouká trošku jinak. Já bych se raději k tomu už nevracel. Vím, že to nebylo dobré, hlavní ale je, tenhle půlrok byl lepší.

Jak vůbec k tomu, že jste znovu zamířil na jih Čech, došlo?

Na začátku týdne mi volal trenér Cipro, poté i pan Kotrba a pan Rogoz, a řekl bych, že tak během dvou dnů jsme se to všechno dali dohromady.

Žádné dlouhé rozvažování tudíž z vaší strany nebylo?

To ne, člověk to musí brát tak, že docela dlouhou dobu teď byl mimo, takže si nějak moc vyskakovat nemůže. Tím vůbec nechci říct, že bych si nabídky Budějovic snad nevážil. Právě naopak, já panu Ciprovi za to poděkoval. A je na mně, abych jak trenéra, tak i fotbalovou veřejnost přesvědčil o tom, že byť mi co nevidět bude už čtyřiatřicet, že to ještě nebalím.

A co vaše zranění, které vás v Jablonci hodně limitovalo?

Myslím, že to už je naštěstí za mnou. Už v listopadu jsem se v Jablonci zapojil naplno do přípravy, akorát s tím, že jsem zbytečně nelítal do nějakých bláznivých situací. Celou dovolenou jsem pak trénoval sám a zimní přípravu jsem teď s klukama absolvoval celou. Nevynechal jsem ani jediný trénink, taky všechny zápasy za Jablonec jsem odehrál. Takže v tomto směru nevidím žádný problém, i všechny kontrolní testy potvrdily, že jsem oukej a že není čeho se bát. Fyzicky se taky cítím výborně, takže teď jde jen o to, abych se tady sžil s novými spoluhráči a pracoval na tom, aby má forma byla co nejlepší.

Takže se mohou fanoušci těšit, že budete i tady jezdit po lajně jako v dobách, kdy jste tak zářil ve Slavii?

Byl bych rád, kdyby tomu tak bylo, raději ale dopředu nic říkat nebudu, aby mě pak zase někdo nepodezíral, že tomu tolik nedávám. Já jen vím, že už už jsem přece jen starší a že s tím věkem už to člověk bere jinak. Že si s tím věkem už spoustu věcí uvědomí. Takže uvidíme, jak se říká, jako vždycky ta pravda leží na hřišti. Můžeme se spolu na tohle téma bavit až po třicátém kole.

Přispělo k vašemu příchodu do Budějovic i to, že jste se znal ze svých minulých působišť s trenérem Ciprem?

Jistě. Mě pan Cipro vedl už v době, kdy jsem tu byl prvně, taky ve Slavii pak nahradil pana Jarolíma a už předtím tam dělal skauta, takže v kontaktu jsme byli a bavili se spolu mockrát. Já si myslím, že on můj příchod sem inicioval a že je to jeho zásluha, že jsem tady. Zná mě a potřebuje mě na ten post, na kterém bych tady měl hrát, a proto jsem tady. Jak to vyjde, to uvidíme.

V Jablonci jste hráli o evropské poháry, tady vás čeká boj o záchranu. Bude to pro vás velká změna?

Já nevím, jestli je větší tlak hrát o titul či o poháry, anebo o sestup, ale vždycky, když se o něco hraje, tlak na psychiku je velký.

A věříte, že ten psychický tlak vy i celé mužstvo ustojíte?

Jak znám jak prostředí i mužstvo tady v Budějovicích, i ty podmínky, co tady pro fotbal jsou, byl by sestup obrovskou chybou. Naší chybou.