Určitě není náhoda, že jeho jméno mnohokrát ve svých hodnoceních pro Deník zmínili. Když se týmu nedařilo překonat soupeře, nejednou mu bývalý útočník vytrhl trn z paty a kýžený gól dal, nebo zařídil, i když nehrál na hrotu. Důležité zákroky Aleš Matoušek předváděl na obou stranách hřiště, a tím se stal pro postupující SK Ševětín dvojnásob cenným hráčem.

Postup visel ve vzduchu, ale na ševětínském týmu nebyla v posledním zápase s Lomnicí patrná nervozita. Čím to?

Manšaft je zkušený, takže by přehnaně nervózní být neměl. Ale byl to poslední zápas a stát se může všechno, jak se říká, náhoda je blbec. Chtěli jsme proto přistoupit k zápasu zodpovědně, vyhráli jsme, takže maximální spokojenost. Je pravda, že nám stačil bod. Dali jsme rychle za sebou dva góly, což nám pomohlo. Ale přišla malá nepozornost při standardní situaci, při rohu, kdy jsme nepokryli hráče (Nohavu, pozn.) a Lomnice snížila. Jinak jsme ale měli zápas pod kontrolou. Soupeř sice hrozil ze standardek, na ty jsme si museli dát pozor, ale vyloženou šanci neměl, v tomto směru jsme zápas odehráli bez problémů.

Do druhého poločasu už vás trenér neposlal. Proč?

Ještě před prvním gólem, za stavu 0:0, jsem si obnovil svalové zranění, s nímž poslední tři týdny laboruji. Stále není doléčené, takže jsem si je obnovil. Ten gól jsme vstřelil už zraněný… Tak jsem se s trenérem domluvil, že alespoň poločas nějak dohraji a pak mě vystřídá, aby se zranění ještě nezhoršilo.

Pád po roce vystřídal postup, oslavy stály za to. Nakonec tedy není od věci sestoupit, aby se bylo zase kam vracet, ne?

Oslavy postupu jsou samozřejmě příjemné. Ale sestoupit není nic příjemného, to se nelíbí nikomu! To nemá nikdo rád, zato postup, to jsou přesně opačné pocity – euforie. Teď je otázkou, zda a jak se doplní kádr, s kým vedení bude chtít tu I.A třídu hrát. Nedíval jsem se na soupisky ostatních týmů, ale v soutěži určitě máme jeden z nejstarších celků, takže doplnit se kádr musí.

Vy osobně na postupu nelpíte?

Já už mám nějaký fotbalový věk. Jde o to, že I.B hrajeme nějakým způsobem, manšaft na tu soutěž má, vyhrává se, postoupilo se, je spokojenost. Teď je otázkou, zda nám to bude fungovat v I.A, protože ta už je o něčem jiném a uvidí se, zda se jí hráči přizpůsobí, jestli na to vůbec budeme mít.

Vypadalo to, že v I.B hrajete fotbal, který vás i baví a je vám vlastní. A měli jste výsledky.

Neříkám, že ne. Kluci, kteří jsou v tomhle manšaftu, jsou všichni fotbaloví, inteligentní, a také proto Ševětín hraje fotbal a ne nakopávanou. Hraje se kombinačně, po zemi, což vidí i diváci a dokáží to ocenit. Máme s nimi dobré vztahy.

Kolikrát jste měl v kariéře možnost slavit postup?

Myslím, že to bylo s juniorkou Dynama, a slavil jsem i tady v Ševětíně, když jsem přišel první rok a hned se povedlo také postoupit do I.A.



Fanoušci vás mají zařazeného jako útočníka, ale vy už nějaký čas nastupujete vzadu. Kdy a proč se udála ta změna?

Když jsem přišel z Rakouska do Ševětína, tak jsem první půlrok hrál ještě to své, byl jsem v útoku. A pak už podle potřeby, protože se třeba zranili hráči. Zjistili, že mohu hrát tam, tam… Kromě gólmana už jsem v Ševětíně vystřídal všechny posty!