A taky se po pauze vrátil k fotbalu. Někdejší kapitán fotbalistů Týna nad Vltavou Jan Maruška v novém roce zahájil s áčkem Olympie zimní přípravu.
A nechyběl v sestavě v duelu Týna s Hrdějovicemi (3:1), který uzavřel nedělní program Zimní ligy na Hluboké, kde o víkendu začal turnaj.

„Je to už rok a půl, co jsem si poranil koleno. Po něm jsem si dal od fotbalu pauzu. Když mě kontaktoval trenér Brozman, abych se s nimi pokusil zachránit krajský přebor, slíbil jsem, že se vrátím a začnu přípravu. Uvidíme, ale zatím zdraví drží,“ necítí Jan Maruška žádný handicap, pouze kondiční manko, protože s měsíci bez fotbalu fyzička přirozeně odešla. „Koleno je po plastice předního křížového vazu v pořádku. Dlouho jsem kvůli zranění nehrál, až na podzim jsem si šel čtyřikrát zahrát za béčko,“ říká Maruška, kterého trenér Mařík v záložním celku rád uvítal, Maruškova výpomoc v okresním přeboru mu přišla vhod. „Ale ke konci sezony jsem si natrhl zadní stehenní sval, takže byla nutná další pauza. Teď, doufám, to bude snad dobré a Týnu pomůžu.“

Nijak se netají tím, že po tak dlouhé přestávce má správný hlad po fotbalu. „Určitě. Mám do něj chuť, baví mě,“ hlásí muž, jenž svého času nosil na rukávu kapitánskou pásku, a z toho je zřejmé, že patřil k vůdčím osobnostem mužstva. „Teď v soutěži nosil pásku Zdeněk Hrdina a určitě ji bude nosit dál,“ míní Maruška. Hrdina ale v neděli s týmem na Hluboké nebyl a realizační tým přešel jeho absenci trochu tajuplným krčením ramen. „Věřím, že bude hrát, protože bez něj si to nedokážu představit,“ poznamenal Jan Maruška krátce poté, co ho kouč Vojtěch Brozman ve druhé půli stáhl ze hřiště.
V kádru plném odchovanců patří navrátilec k těm nejzkušenějším. „S gólmanem Švejdou a Honzou Meidlem jsme nejstarší,“ porozhlédl se Maruška po hlubocké umělce, kam Olympie dorazila bez dalších matadorů Hrdiny, Blümla a Káška.

Jan Maruška se jako potenciální posila ocitl v hledáčku Olešníka. Oslovil ho trenér Řezníček, a tak pokud by o něj nestáli doma, možná by oblékl na jaře dres Olešníka v I. A. Hráč však dal přednost svému týmu. „Trenér Brozman mi zavolal, tak jsem se vrátil. Dlužil jsem mu to,“ tvrdí.

Po návratu do kádru Olympie si nic nenalhává: „Budou to pro mne galeje,“ větří ve vzduchu náročnou zimní přípravu. O to náročnější, že na jaře FK Týn nad Vltavou hodlá zabojovat v krajském přeboru o záchranu. Může za to hlavně nula v kolonce domácích vítězství.

„Rozjezd do přípravy je náročný. Mně fyzička hrozně chybí. Při prvním zápase to bylo znát, že ji nemám,“ konstatoval sebekriticky Jan Maruška, hned však dal najevo odhodlání na své kondici rázně zapracovat. „Snad budu zdravý, přípravu chci absolvovat celou! Sice vím, že to pro mne budou galeje, rok a půl jsem nehrál, ale podstoupit to musím, jinak bych na jaře hrát nemohl – pořád je to krajský přebor. Hrát za béčko v okrese, to je něco úplně jiného. Trenér se mnou asi počítá na místo levého záložníka, to je běhavý post, a mně momentálně fyzička chybí, navíc po těch svátcích…,“ bere svůj návrat zodpovědně.
Týn se chystá na jaro od minulého týdne. Hráči mají za sebou také první výběh. Na uvítanou. „V úterý jsme běhali. První týden byl volnější. V pátek jezdíme trénovat na umělku na Hlubokou. Teď v úterý to začne. Jak říkám – galeje: úterý a středa trénink, pátek umělka, o víkendu zápas,“ popisuje Jan Maruška program fotbalistů Olympie v příštích týdnech.

Svůj současný vztah k fotbalu navrátilec popisuje jednoznačně kladně: „Je to dobré, jsem nabuzený, mám radost, že o mě trenér pořád stojí a mohu se zapojit do přípravy s týmem. I když lehké to nebude, chceme kraj udržet.“

Na podzim chodil na utkání v Týně jen zřídkakdy. Přesto v roli pozorovatele mohl zaznamenat, jaký měla půlsezona ohlas u diváků, kteří ani jednou neviděli Olympii na domácím hřišti vyhrát. „Někteří lidé mají takový názor, ať mužstvo raději hraje první A třídu, kde by vyhrávalo, než aby se trápilo v kraji. Ale já některé zápasy viděl, a proto vím, že Týnu někdy smolně utekl výsledek o jediný gól v 90. minutě. Mužstvo mohlo mít o šest nebo osm bodů víc, ale nemá je, a v Týně to chodí tak, že když se prohrává, lidi nás odsoudí. Když se bude vyhrávat, bude to zase dobré,“ popisuje Jan Maruška, jenž svého času platil téměř za enfant terrible týnské kopané, a byla doba, kdy se jeho životospráva zevrubně propírala v diskusích na klubovém webu. „To je už dávno pryč!“ mávne rukou. „Usadil jsem se a fotbal by teď zase měl být to dobré v mém životě,“ tvrdí.