Třicetiletý fotbalista Junioru Strakonice Ion Butnaru se narodil v Moldávii, už osmnáct let ale žije v Čechách a život u nás poznal za tu dobu ze všech stran.

Do České republiky přicestoval malý Ion s rodiči, když chodil do sedmé třídy. V Čechách vystudoval, podniká tady a za Strakonice hraje krajský přebor ve fotbale.

Když dnes s Ionem Butnaru hovoříte, nepoznáte, že čeština není jeho rodným jazykem. „Byla by ostuda, kdybych se nenaučil česky, když mám za sebou magisterské studium,“ usmívá se fotbalista. „Jako rodilý Moldavan hovořím i rusky, což je taky slovanský jazyk a o to jsem to měl jednodušší,“ doplňuje s úsměvem.

Butnaru již získal české občanství, kontakty se svoji domovinou však stále udržuje. „Mám tady hodně kamarádů, všude kde jsem hrál, mě přijali dobře. Podařilo se mi tady integrovat do společnosti možná i díky tomu, že Češi a Moldavané jsou slovanské národy, takže jsme si tím pádem bližší,“ zamýšlí se Ion Butnaru, když hovoří o Češích.

Jeho životní partnerkou se ovšem stala krajanka z Moldávie, s níž vychovává dvě dcery. „Poznali jsme se při mých občasných návštěvách mé rodné země. I v Čechách jsou nádherné ženy a možná ještě hezčí na Moravě, vybral jsem si ale Moldavanku. Asi to tak mělo být. Jenom bych si přál ještě syna, třeba to dotřetice vyjde,“ usmívá se Butnaru.

V současné době žije v Horažďovicích a vlastní pracovní agenturu, která pomáhá lidem z východnějších částí Evropy najít pracovní uplatnění v Čechách. Kromě toho Butnaru vystudoval trenérskou licenci B a ve Strakonicích trénuje starší dorostence.

Společně s rodinou zapustil v tuzemsku kořeny a svůj návrat do Moldavska nevidí jako příliš reálný. „Člověk nikdy neví, co bude. Já jsem si ale zvyknul žít tady, v Čechách jsem našel domov. Mám tady rodiče a rovněž děti vyrůstají v českém prostředí. Z příbuzných zůstala v Moldávii už jenom babička a mám tam pár kamarádů. Jednou nebo dvakrát do roka se tam podívám, s největší pravděpodobností už ale budu natrvalo žít v České republice,“ uzavírá své vyprávění Ion Butnaru.