Do nové sezony jde Dynamo bez třetiligové juniorky. Co vás k jejímu zrušení vedlo?

My jsme béčko nerušili, jen jsme na rok jeho činnost přerušili. Někteří hráči přešli do přípravy áčka, další odchází na různá hostování, takže by tu zůstalo pár jedinců. Proto jsme se domluvili se Strakonicemi, že budou naší farmou. Ti hráči, kteří nešli někam do druhé ligy, přejdou tudíž do Strakonic. Pro mne, jako jednoho z akcionářů klubu, je dobré, že hráči budou mít kde hrát a že nás to bude stát míň peněz. Proto valná hromada akcionářů návrh představenstva klubu na spolupráci se Strakonicemi v této podobě schválila. Další sezonu má začít soutěž povinných juniorek, ve které pochopitelně bude i naše juniorka, do níž přejdou hráči z dorostu.

Trenér Jiří Kotrba si na soustředění v Písku pochvaluje, že v širším kádru má hodně odchovanců.

Z toho i já mám velkou radost. Já do budějovického fotbalu vstupoval hlavně kvůli mládeži. To je doména, kolem mládeže jsem se ve fotbale motal celý život. Moc mě těší, že se konečně zase začínají naši hráči prosazovat do mládežnických reprezentací, kde jich teď máme sedm či osm, což je skvělé. A stejně tak mě těší, že v širším kádru prvoligového mužstva máme čtrnáct odchovanců. Dynamo jako provinční klub si nikdy nebude moci nějak vyskakovat, tady se nebudou točit stamiliony, my stěží budeme naplňovat rozpočet. Drahé nákupy si dovolit nemůžeme, prioritou tudíž pro nás je výchova vlastních hráčů.

Hráči z farmy budou moci hrát jak za Strakonice divizi, tak za Budějovice i ligu?

Přesně tak, za farmu mohou hrát dva lidi ze soupisky áčka. Mělo by to fungovat jako v béčku. Pokud vím, měli bychom Strakonice posílit i trenérsky. Jednou z variant byl také Martin Leština jako hrající asistent trenéra.

Když už je řeč o trenérech, do funkce hlavního kouče prvoligového mužstva přešel z postu generálního manažera Jiří Kotrba. Co vás vedlo k tomuto řešení?

Tak za prvé, náš klub v trenérech má přes tisíc ligových zápasů. Cipro, Kotrba, Tobiáš, to je nějakých zkušeností! Navíc Jirka jako generální manažer pořád po té kabině pošilhával. A mě napadlo, že by bylo dobré A–mužstvo řídit ze struktury akcionářské. Takže Jirka si koupil od Karla Poborského akcie a je vlastně spolumajitelem. Dobře tudíž ví, jak těžko se peníze shánějí a že je nemůžeme jen tak lehce vyhazovat. Každý trenér většinou jen řekne, ten hráč by se nám hodil, toho mi kupte. Je těžké, když sem nějakého trenéra přivedeš, mu nevyhovět. Tak jsme se vydali cestou vlastních lidí. Zda to bude ku prospěchu, to uvidíme.

Zmínil jste, že Jiří Kotrba koupil akcie klubu od Karla Poborského. Neznamená to, že by se Karel Poborský nějak z klubu začal stahovat?

To v žádném případě! Karel pracuje v klubu s nasazením, s jakým tady pracoval vždycky. Spíš je takovým naším vyslancem ve svazových strukturách, je předsedou nové vzniklé hráčské asociace a i jinak se angažuje ve velkém fotbale. Karel prostě je světový hráč, zná ho celý svět a pro náš klub je skvělé, že taková osobnost tady je. Žádná z jeho aktivit rozhodně nemá vliv na jeho práci v klubu. Dál je tady předsedou představenstva, jehož členy nadále jsou Kotrba a Marková.

Když je řeč o vedení klubu, je něco nového v dozorčí radě, které vy předsedáte?

Pořád platí, že v dozorčí radě jsou majitelé. To je jasné, protože Dynamo je akciovou společností a ta je, ať chceme, nebo nechceme, soukromá. Dále jsou v dozorčí radě zástupci firem, kteří dávají dva miliony a více. Což u některých už tak úplně neplatí, ti jsou tam spíše z jakýchsi, řekl bych, dlouholetých zásluh. Jiní zase skončili ve funkcích, na jejichž základě v radě byli. My se tudíž složením dozorčí rady budeme teď zabývat.

Když jsme spolu mluvili v zimě, tak jste zdůrazňoval, že prvořadým úkolem členů dozorčí rady je každým rokem zajistit rozpočet klubu, který loni byl osmdesát milionů. To naplnit, že není vůbec jednoduché. Na tom se toho asi příliš nezměnilo.

Samozřejmě, že to není jednoduché. Byť jsme letos skončili v zisku dvanácti milionů, jenže my v tom zisku končit musíme. My totiž stále ještě máme kumulovanou ztrátu, kterou jsme zdědili po našich předchůdcích. A tu musíme umazávat, protože jinak by〜chom nedostali licenci.

Má nějaký vliv na zajišťování rozpočtu současná ekonomická situace v zemi?

Jistě, je to znát. Letos nám naši partneři ubrali ze smluv šest milionů. Ne proto, že se neumisťujeme, jak bychom měli, ale prostě proto, že je krize. Takže obchodní úsek nám sežene tak pětašedesát milionů, ale zbytek do těch osmdesáti milionů musí zabezpečit prodej hráčů. Což není snadné, ale když se to nepovede, musí přijít na řadu restrukturalizace. Zase se bude muset představenstvo zabývat tím, kde by se ještě daly ztuplovat nějaké funkce a posty. Jako v každém jiném podniku.

Loni v zimě jste si pochvalovali, že se vám povedlo prodat Jarabicu. Na koho to padne letos?

Zájem o některé hráče je. Třeba o Ondráška. V tuto chvíli ale konkrétní zájem je jen o Nitrianského, jenže pod deset milionů my v žádném případě nepůjdeme. Podle mě by Nitrianský měl být jedním ze základních kamenů nové jedenadvacítky, takže já bych ho nejraději prodal až za čas třeba za padesát milionů. Je tudíž velká škoda, že se jedenadvacítka teď neprobojovala přes Bělorusy na olympiádu, kam se Nitrianský mohl dostat a tam se zviditelnit. Jako se to podařilo v roce 2000 na olympiádě v Sydney, kde jsme měli Martina Vozábala a Jardu Drobného. Nejlíp se prodávají hráči, kteří se zviditelní v evropských soutěžích, kam my zatím koukat asi nemůžeme. Ale i přes mládežnické reprezentace cena hráčů stoupá, a jak už jsem říkal, tam se konečně naši hráči už zase začínají prosazovat.

Toho, že se Jindřich Kadula dostal se sedmnáctkou až na mistrovství světa do Mexika, si tudíž asi hodně považujete?

Pochopitelně, že z toho máme obrovskou radost. Kolik Kadulovi je? Šestnáct, sedmnáct? Přitom už je v kádru prvoligového áčka. To je pro naši téesemku to nejlepší vysvědčení. Je to i důsledek toho, o čem jsem mluvil. Že na Složišti sedí Pavel Tobiáš, což je odtrénovaných skoro pět set ligových zápasů. Ty zkušenosti někde musí být vidět.

Pokud se nemýlím, Kadula do Dynama přišel z Katovic. Podobně Ondrášek a Rakovan z Blatné, takže spolupráce s jihočeskými kluby zřejmě není jen na papíře.

Přesně tak. Je to důsledek projektu Jihočeský fotbal, který se ne vždy daří naplňovat podle našich představ, ale který se já tady snažím hned od svého příchodu do klubu prosazovat. Dynamo je na vrcholu té pomyslné pyramidy, ale potřebuje všechny ty pod sebou. Platí to ale také obráceně – když se nedaří Dynamu, nefunguje přísun hráčů dolů a ani těm pod námi se tudíž nemůže dařit. Proto se snažíme postupně Složiště vylepšovat, aby bylo skutečně na úrovni.

Vylepšuje se i hlavní stadion, o čemž nejlépe svědčí i to, že se tu na jaře poprvé v historii hrála kvalifikace mistrovství Evropy.

To byl velký diplomatický úspěch našeho klubu a jmenovitě Karla Poborského. Nic to ale nemění na tom, že byť stadion tu roste do krásy, Budějovice infrastrukturou nevyhovují. Není sem dálnice.

Sice je tu letiště, jenže právě čeští fotbalisté si stěžovali, že tady nemohli přistát a museli se trmácet čtyři hodiny autobusem…

Letiště tu je a funguje, zatím ale chybí věž. Lichtenštejnci tady přistáli, jenže náš nároďák letěl ze Španělska vládním letadlem a pilot se bál tady přistávat. Takže naši fotbalisté ze Španělska letěli hodinu, ale další tři a půl hodiny pak seděli v autobuse. Na druhou stranu ubytování na Hluboké si nemohli vynachválit, to byla evropská špička.

Když jste hodnotil loňský rok, vysoce jste ocenil, že Dynamo už pět let v řadě hraje ligu. Tím spíš vás asi těší, že teď vám začne už rok šestý?

To jistě. Velkým přáním nás všech, co se v klubu pohybujeme, je ligu už nikdy neopustit. My ligu potřebujeme, je to výkladní skříň klubu. Že hrát ligu není samozřejmost, se přesvědčili letos v Brně a málem i v Ostravě. My v Dynamu nejsme žádní kaskadéři a vycházíme z toho, na co máme. Ligu ale tady chceme držet a jsme rádi za každý stupínek, o který se v ní posuneme nahoře.