Fotbalista Jaroslav Havlíček z Rakouska nezamířil zpátky do Mladého, nýbrž do Borovan.
V bývalém klubu tím vzbudil rozruch. Tuší, že někteří mu borovanskou volbu zazlívají. „Nezradil jsem!“ vzkazuje Jaroslav Havlíček, jenž prý z různých reakcí sám vycítil, že možná dluží vysvětlení, proč se v létě rozhodl, jak se rozhodl. „Nechci, aby byl můj krok pochopen nesprávně. Lidé totiž neznají důvody, proč jsem šel jinam.“
Tak předně – podmínky nehrály hlavní roli, zejména ne ty finanční, dušuje se. „Peníze v tom nebyly ani náhodou!“
Ani podle kvality soutěže si nevybíral. „Měl jsem pět nebo šest nabídek. Mohl jsem si jít zahrát vyšší I.A třídu, nebo naopak nižší soutěž,“ říká. „Za prvé jsem hledal partu, kamarády, které znám, a také to mám do Borovan blízko – ze Včelné, kde bydlím, je to zadem jenom devět kilometrů.“
Uvítal, že se v Borovanech po letech znovu potká v jednom týmu s bývalým spoluhráčem Milanem Plachtou. „Je tam on, klub má dobré zázemí, v kabině je výborná parta,“ sype Jaroslav Havlíček z rukávu trumfy, které hovořily ve prospěch Calofrigu.
Naopak vazby k Mladému po generační obměně mužstva zeslábly, naznačuje Havlíček. „Dobře znám Karla Tondra, ale to je trenér, zbytek jsou mladí kluci, které neznám,“ krčí rameny. Vrstevníky by před sezonou hledal v Mladém marně. Jinak je tomu v pětatřicítce. Mezi starými pány SK Mladé si libuje. „Rád si s nimi zahraju. Pamatuji si je ještě z dob svého mládí, než jsem před čtrnácti lety odcházel do Rakouska. Vztahy fungují perfektně.“
Ze zahraničí si během mnoha sezon odskočil domů jen jednou. V útoku SK Mladé vytvořil údernou dvojici střelců se Zbyňkem Lerchem. V soutěži mužstvo zlomilo odpor Ledenic a nakonec s převahou vyhrálo okresní přebor, takže mohlo slavit postup. „Poskládal se docela dobrý manšaft – Sváťa Pešek, Zbyňa Lerch, Milan Plachta…,“ rád vzpomíná Jaroslav Havlíček.
„Nepohodl jsem se tehdy v jednom rakouském klubu a byl jsem nucen vrátit se do Čech. I když mě oslovilo více klubů, vrátil jsem se do Mladého. Odehrál jsem s týmem jarní sezonu a pomohl vybojovat I.B třídu,“ připomíná, že se v minulosti zachoval jako patriot.
Soutěž si paradoxně vyzkoušel až letos. V borovanském dresu. „První tři nebo čtyři zápasy chyběl Linhart, takže jsem zpočátku hrál v obraně místo něj. Jinak nastupuju na stará kolena ve středu zálohy,“ usmívá se.
Soudí, že při kvalitě současného kádru by se Borovany mohly poprat o postup, ačkoli v minulém kole nečekaně padly na hřišti Dolního Bukovka, nováčka soutěže. „Myslím, že všichni jsme si tam jeli pro tři body, ale utkání nás vyvedlo z omylu,“ přiznává Havlíček, jenž dal jediný gólů hostů. „Když se prohrálo, byl úplně zbytečný,“ vůbec ho netěší. „Ale jinak jsem v Borovanech spokojen,“ uzavírá povídání.
