Jeho cesta začala v Českých Budějovicích, potom putoval do Sparty a nyní hájí barvy italského Juventusu, kde hraje za devatenáctku.

Sportovní geny zdědil po rodičích. Fotbalové mu předal otec Miloslav, který nastupoval v první lize, smysl pro hru maminka, ta ale válela stolní tenis. A dotáhla to až do extraligy.

„Taky mě moc bavil fotbal,“ vypráví Kamila Pennerová, která už jako pětiletá dívenka se svým tatínkem, fotbalovým trenérem v Dolním Němčí, prožívala každé utkání. „Kdyby byla soutěž, která holka viděla nejvíc zápasů, byla bych jasnou vítězkou,“ usmívá se.

VŽDY NA STO PROCENT

Nicolas byl odmala živel. Na hřišti i mimo něj. „Nejhodnější byl, když se nenudil,“ vypráví maminka. „A úplně nejvíc, když si hrál s míčem.“

S tátou Nicolas nežije, o životě ani o fotbale spolu nemluví. Nevídají se. Zato s mámou diskutují často. „Vždy jsem ho podporovala, pokoušela se mu radit, ale on si vždy jel to svoje,“ popisuje tvrdohlavost svého syna. „Fotbalu obětuje sto procent, až ho musím krotit.“

Aktuálně nastupuje v Itálii v soutěži, která se jmenuje Primavera. „Nejčastěji jako centrcampisto,“ líčí Nicolas svoje zařazení v sestavě Juve. „Hraju ale na více postech.“

V české sedmnáctce ho trenér využíval v záloze.

Někdy vpravo, jindy vlevo.

„A někdy jako podhrot.“

Právě po reprezentačním turnaji v Dubaji se do Turína vracel soukromým letadlem s Pavlem Nedvědem. „Byl jsem hodně překvapený, ale také rád, že budu brzy doma,“ vysvětluje okolnosti vzácného setkání.

A o čem se s viceprezidentem klubu bavili? „Přece

o fotbale,“ směje se talent.

O pozornost si ovšem říkat nemusel – už teď občas trénuje s áčkem (mladíci jsou s hvězdami v úzkém kontaktu: „Absolvoval jsem

s nimi pár tréninků. Zahrál jsem si v týmu i s Ronaldem,“ zmiňuje fakt, o němž jeho vrstevníci jen sní.

Zajímá vás, jak sedmnáctiletý Čech vidí slavnou CR7?

„Je to skvělý chlap, profík se vším všudy, ale také je

s ním legrace. Pro mě je to veliká motivace, snažím se od něj co nejvíce naučit.

A nejen od něj.“

Fotbalová škola mu jde, ta normální tolik ne.

Penner s úsměvem vzpomíná, jak se mu v Dynamu snažil kouč Radim Pouzar pomáhat. Neváhal dokonce při tréninku zastavit útočnou akci – pokračovalo se, až hráč správně odpověděl, v jakém století upálili Jan Husa.

Na druhou stranu: V Itálii se našel nejen fotbalově, ale i s knihou v ruce. Baví ho jazyky. V Turíně navštěvuje lyceum Juventusu a individuálně se věnuje italštině.

„Hodně se zlepšil v angličtině a při poslední návštěvě Turína nás překvapil, že mele jako Ital,“ popisuje Kamila, která s přítelem Petrem vychovává ještě jednoho nadějného fotbalistu – Jendu. „Od tří let chodí do Jihočeské fotbalové akademie.“

Za domem, kde bydlí, prožívá malý Honzík bitvy týmů velkých proti malým.

„Bráchu mu kluci závidějí, a on je na něj moc pyšný,“ zdůrazňuje maminka, které se prý nestýská. „V době internetu jsme neustále ve spojení. Máma je šťastná, když má spokojené děti.“

Radim Pouzar (trenér Nicolase Pennera v týmu Dynamo České Budějovice U15):

„Nicolas od dětských let prokazoval, že by mohl mít dobrou kariéru. Okamžitě jsem věděl, že on, ač byl o rok mladší, musí být součástí U15. Jednoznačně převyšoval své spoluhráče. Byl výrazná osobnost. Jeho fyzická připravenost

a fotbalové dovednosti dávaly najevo, že se z něj klube zajímavý hráč, který v nejbližší době přeroste hranice kraje a poté i republiky. Na hřišti má úplně jiný projev než jeho táta, jenž hrál ligu. Nicolas byl a stále je kreativním fotbalistou, který vždy dokáže vymyslet něco speciálního

a originálního. Herní myšlení převyšovalo chování jeho vrstevníků. Určitě patří mezi nejtalentovanější hráče, které jsem kdy trénoval.“