Proměnit některou z dalších šancí, nejspíš by se tak opravdu stalo.

Trochu nečekaně jste posílil na konci podzimu Ševětín. Jak k tomu došlo?

Úplně jednoduše. Hráli jsme s Honzou Rezkem v Rakousku a nějak jsme se s novými místními lidmi, kteří nastoupili za staré skvělé vedení, neshodli. Proto jsem se rozhodl, že působení v Rakousku ukončím a vrátím se, pomohu klukům tady v Ševětíně. Rád si tu zahraju. Bude mi jedenatřicet, ještě nějaký ten rok bych mohl být na hřišti.

Jan Rezek zůstal?

Taky skončil a vyčkává.

Nenásleduje vás do Ševětína?

Uvidíme. Jedná se. Záleží na tom, zda bude mít zájem, anebo bude chtít pokračovat v Rakousku.

Ve vašem případě se jedná o výpomoc do konce podzimu?

V tuto chvíli to nechávám otevřené, ale myslím si, že už v Ševětíně dohraju. Bydlím tady, pocházím odsud, jsem tu doma.

Vždyť taky Novotných je plný Ševětín!

Lukáš, který je kapitánem týmu, je můj bratranec, a oba Ludvíci, Jiří a Radek, jsou taky bratranci.

Dlouho jste hrál za Třeboň, předtím jste byl ale v Dynamu. Kdy to bylo?

Do Dynama jsem přišel ve starším dorostu, do béčka, když jsme postoupili do druhé ligy. A další rok jsem byl u pana Vlčka v ligovém dorostu. Odešel jsem do Rakouska a zase se vrátil, v Třeboni jsem pak strávil asi čtyři roky. Přes Gmünd jsem šel zase ven, do Riedu, mezitím jsem vlastně byl půlrok v Třeboni.

Další návrat do Třeboně, odkud vás fanoušci znají nejvíc, v úvahu nepřipadal?

Myslím, že už ne, protože mám spoustu práce a trénovat na divizi čtyřikrát týdně bych už nemohl.

V Ševětíně jsou určitě rádi, že vás vidí v dresu SK. Vnímáte to?

Doufám, i když tu jsem tři zápasy a z toho jsme dva prohráli, takže to není nic moc. Ale zrovna s Borovany to byl smolný zápas, a kdybychom v prvním poločase dali z vyložených šancí branky, tak asi bylo po zápase. Ve druhém poločase jsme už hráli špatně, vyčkávali jsme. Na těžkém terénu nám i trochu docházely síly.

Měli jste za sebou prohrané derby v Lomnici, které prý Ševětínští považují za největší derby vůbec. Je to tak?

Asi ano, Lomnice je pouhých deset kilometrů od nás. Určitě je to derby.

Věděli v Lomnici, že nastoupíte?

Asi to nevěděli, protože Lomnici trénuje můj bývalý spoluhráč z Třeboně Míra Šachl a ten z toho byl překvapený.

Borovanští se tam byli podívat, před nimi Ševětín posilu už neutajil.

To nevím, jestli se na nás byli podívat, ale asi ano.

Přesto jste byl v první půli k neudržení.

Hrálo se mi celkem dobře, i když musím říct, že jsem dost pokopaný, rozhodčí nám moc nepřál. Ve druhé půli nám odepřel penaltu. Sice jsem udělal chybu, špatně jsem si míč zpracoval, ale brankář sám uznal, že mě trefil. Na druhou stranu jedna penalta měla být i na opačné straně, při faulu našeho Pospíšila.

Už po patnácti vteřinách jste měl na svědomí nastřelené břevno!


Začali jsme dobře, měli jsme dost šancí, Sváťa Vokurka trefil ještě břevno a Kisvetr šel úplně sám na bránu, já v poslední minutě první půle netrefil vlastně prázdnou bránu . . . To je pak těžké.

Po přestávce nastal obrat, Borovany měly najednou více ze hry a vy už jste se až na výjimky do šancí nedostávali. Co se stalo?

Nechávali jsme Borovany hrát, vyklidili jsme střed hřiště. Poskytli jsme soupeři dost místa ke zpracování i přihrávkám.

Přesto to vypadá, že Ševětín má kvalitní mužstvo a mohl byste si s ním i v I. B třídě zahrát dobrý fotbal. Vidíte to taky tak?

Určitě. Myslím, že máme dobrý manšaft, o první místo se určitě ještě popereme a uvidíme, jak to dopadne. Ztrácíme na čelo šest bodů, o víkendu hrajeme v Kunžaku a pak nás čeká celé jaro.

Máte v Ševětíně smlouvu, nebo jste tam na dobré slovo?

Na dobré slovo. Kdyby přišla dobrá nabídka zvenku, tady bych jinde asi nehrál, ještě bych o ní uvažoval. Ale teď už se mi ani nechce někam dojíždět. Jezdili jsme tam dvakrát týdně na trénink a ještě na zápas, cestování nám už moc nevyhovovalo. Tady si člověk zahraje pro radost.

V Rakousku už jste hráli jen kvůli penězům, novému vedení jste se zdáli drazí?


Mysleli si, že když za to dostáváme peníze, tak manšaft ve dvou lidech spasíme. Ale to ve fotbale nejde. Když od záložníků nepřijde útočníkovi kloudná přihrávka, tak se hraje těžko.

To jste nakonec poznal i ve druhé půli s Borovany. Nespoléhali na vás spoluhráči až příliš?

Myslím, že ano, taky se mi to zdálo. Ale fotbal hraje jedenáct lidí!