„V průběhu podzimu i vinou zranění z přátelského zápasu s berlínskou Herthou odehrál jen šest utkání, a proto mu bylo umožněno hostování v týmu, kde bude pravidelně hrát," vysvětlilo vedení klubu na svém webu, proč Dolejše uvolňuje.

Po přípravném utkání Táborska s juniorkou Dynama Petr Dolejš odpovídal na dotazy Deníku jižní Čechy.

Proč zrovna Táborsko? Jak a kdy ke kontaktu s klubem ze Soukeníku došlo?

Už v době, kdy jsme začínali v Teplicích se zimní přípravou, mi bylo naznačeno, že trenér si přivede svého hráče a že spíš bude hrát on než já. A že pro mě tudíž bude lepší, když si najdu nějaké hostování, kde bych mohl pravidelně hrát. Tak jsem začal něco shánět a nakonec jsem se dohodl s Táborskem.

Přispělo k tomu, že jste si vybral Táborsko, i to, že jste se vracel do rodného kraje? A Budějovice zájem neměly?

Já měl jistou variantu v lize, jenže mi bylo v klubu řečeno, že do ligy mě nepustí. Takže mi nezbývalo nic jiného, než hledat něco ve druhé lize. Nějaké nabídky byly, ale nakonec opravdu rozhodlo to, že ze Sezimáku mám kousek domů. Jezdit ve druhé lize někam daleko se mi nechtělo.

Že ale prostředí i hráče v Táborsku znáte, jistě svou roli také hrálo?

Samozřejmě, že ano. Já si delší dobu psal s Vencou Kotrbou, se kterým jsem hrával v Čáslavi. Znal jsem i další kluky, vlastně jsem znal půlku týmu, takže v tomto směru to rozhodování pro mě bylo jednodušší.

Jak za tu nedlouhou dobu, co teď v Táborsku jste, své angažmá hodnotíte? Nezalitoval jste, že jste zvolil Táborsko?

Já myslím, že výsledky máme solidní. Remíza s Jabloncem, anebo i vítězství 3:0 tady v Budějovicích, to není špatné. Je mi ale jasné, že to jsou jen přípravné zápasy, že liga bude o něčem jiném.

Hned na úvod zimní přípravy jste porazili v Tipsport lize Budějovice. To vás jako bývalého hráče Dynama asi hodně těšilo.

To jsem ještě v Táborsku nebyl. Já přišel až na zápas proti Bohemce. Sice jsme s ní prohráli, jenže bylo tam deset stupňů pod nulou, to jsme se spíš jen tak zúčastnili…

V Táborsku hrajete v jednom mužstvu s Honzou Šimákem. Jaké to je, hrát vedle fotbalisty tak zvučného jména?

Je to skvělé. Šimi je velký fotbalista, hrál bundesligu, hrát s ním je něco fantastického.

Táborsko sice nepřezimuje na sestupové příčce, úplně za vodou však ještě není. Nemáte trošku obavy, že možná vás čeká boj o záchranu?

Já si myslím, že vždycky je lepší, když o něco jde, když se o něco hraje. To je lepší, než když jde třeba jen o prémie, či něco takového. Pokud vím, tak ve druhé lize je to ve druhé polovině tabulky hodně nabité. Můžete vyhrát tři zápasy po sobě a budete v tabulce hodně nahoře. Anebo naopak párkrát nevyhrajete a jste někde úplně jinde. Máme taky dost těžký los, začínáme v Ústí, takže to může dopadnout jakkoli. Že se ale zachráníme, to je úplně jednoznačné.

Když se vrátíme k vašemu teplickému působení, jak jste přijal zvěst, že vás najednou Teplice posílají na hostování? Když jste tam z tehdy ještě druholigové Jihlavy přestoupil, docela se vám v Teplicích dařilo.

Bylo to pro obrovské zklamání. Já měl v Teplicích na jaře super půlrok, jenže pak jsem si v generálce před ligou zlomil ruku a dva měsíce jsem marodil, a když jsem se uzdravil, prakticky už jsem nedostal šanci. Ani v přípravných zápasech ne. Proč tomu tak bylo, to nevím. Těžko se mi to hodnotí.

V Táborsku jste ale jen na hostování, takže poslední ligové slovo jste asi ještě neřekl?

Hostování mám na půl roku a v Teplicích mi všichni říkali, že chtějí, abych těch půl roku byl někde v týmu, kde budu pravidelně hrát a že si mě pak zase stáhnou. Jak to ale bude, to člověk nikdy neví…