Čtyrácký odchovanec a srdcař. To platilo dlouhá léta a platí to vlastně dodnes. „Začínal jsem ve Čtyráku v přípravce, ale žákovské ročníky jsem strávil v Dynamu. Ligu žáků jsem si zahrál v jednom týmu třeba s Tomášem Sivokem. Pak jsem vrátil zase zpátky do Čtyř Dvorů,“ vzpomíná na své fotbalové začátky.

Ze svého mateřského klubu pak vedly jenom malinké a krátkodobé výhybky jinam. „Měl jsem krátké intermezzo ve Zlivi, když jsem se ve Čtyráku nepohodl s trenérem. Jinak jsem tam ale strávil prakticky celý svůj fotbalový život,“ přikývne.

Na stadion českobudějovického sídlištního klubu to měl kousek. A hlavně tam byl spokojen. „Měl jsem to pět minut pěšky, což byla bezpochyby výhoda. Hlavně jsme tam však měli dobrou partu. To bylo to hlavní,“ zdůrazní.

O kvalitního hráče měly zájem i jiné kluby. „Jednou jsem to zkoušel v Rakousku, byl jsem tam na testech, ale nedopadlo to. Pak ještě přišla nabídka jít si zahrát krajský přebor na Rudolfov. Jenže tam jsem šel se zraněním achilovky, takže to také nevyšlo a zůstal jsem ve Čtyráku.“ Ve Čtyřech Dvorech se dlouhodobě hraje 1. A třída. „Ale zahráli jsme si tam krátkodobě i krajský přebor,“ připomene.

Hráčem klubu svého srdce zůstával i poté, kdy se přestěhoval za svou tehdejší snoubenkou do Tábora. „Takhle jsem fungoval pět let. Až se svatbou jsem skončil také ve Čtyřech Dvorech,“ říká hráč, jehož novým působištěm se stal Sokol Lom, který hraje v táborském okrese třetí třídu. Tedy jeho původní béčko, které zůstalo po prvním týmu, jenž vyhrál divizi a následně se spojil s druholigovým Táborskem. „Stejný zůstal název a lokalita,“ usměje se. „Hrají tam kluci jako Pavel Vesecký, Míra Jelen nebo Lukáš Zeman, kteří to v Lomu dotáhli z nejnižších soutěží až do České ligy. Po spojení s Táborskem ale zůstali v Lomu,“ vysvětluje.

Starší hráči s výraznější fotbalovou minulostí to v nižších soutěžích nemívají jednoduché. Lom je v aktuální tabulce třetí třídy druhý, takže většinu svých zápasů vyhrává. „Hrajeme trošku chodící fotbal, protože už nejsme nejmladší. A samozřejmě netrénujeme. Na to už nikdo nemá čas a po dlouhé kariéře ani chuť. Ale celkem se nám to daří zvládat. Občas si vyslechneme od soupeřů a diváků, proč to vůbec ještě hrajeme. Na druhou stranu je to jejich problém, když nás neporazí mladí kluci,“ jen mávne rukou.

Fotbal lomskou partu pořád baví. „Jinak bychom to nehráli,“ usměje se. „Parta je dobrá a hlavně je nás poměrně dost, takže na zápas se vždycky nějak sejdeme. A když se vyhrává, tak jde všechno trochu snáz,“ dobře ví.

Už ve Čtyřech Dvorech si Havelec vyzkoušel prakticky všechny posty, na „stará kolena“ se z něj stal především brankář. „Gólman byl můj táta, ale já jsem nikdy předtím nechytal. Poprvé jsem chytal za Čtyrák první A třídu ve Vimperku. Nebyl gólman, jsem celkem velký a nebál jsem se nechat trefit míčem. Proto asi tenkrát padla volba na mě. Teď už většinou chytám. Ale v Lomu si občas i zahraju v poli. Záleží na tom, jak může Laco Chylík, který mě do Lomu přivedl, ale sám je časově hodně vytížený, protože se jako trenér věnuje mladým gólmanům v Táborsku,“ říká ke své pozici v klubu.

Ta je velice silná, protože v posledních dvou utkáních nastoupil dokonce s kapitánskou páskou. „To bych nepřeceňoval. Je to vyloženě jenom o příspěvku do kasy,“ rozesměje se.

Kromě klasického fotbalu (není jen hráč, ale také trenér mládeže) se populární Čert po celý život věnuje také futsalu a sálovce. „Přestěhováním do Tábora jsem začal na sportovních aktivitách ubírat a sálovku už jsem hrát přestal. Ale když mi kluci z Demolice zavolají, že je jich málo, tak si ještě občas kopnout jdu. Futsal jsem začínal v Interu před třiceti lety. Postupně jsem se posunul až do FC 30,“ uzavírá Miroslav Havelec, jehož služby si právě v FC 30 dlouhodobě nemohou vynachválit.