Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Začátek sobotního utkání předposledního kola I. ligy je na Střeleckém ostrově v 17.30 hodin a domácí fotbalisté Dynama díky remíze 1:1 v Brně si již v pondělí zajistili v předstihu zajistili účast mezi elitou i pro příští rok.

A to i díky gólu, který v Brně dal sedmatřicetiletý Rudolf Otepka, s nímž jsme před sobotním zápasem fotbalistů Dynama s Olomoucí hovořili.

Je hodně těžké jít kopat penaltu s vědomím, že osud mužstva možná leží ve vašich rukou?

Nic jednoduchého to samozřejmě není, ale i od toho tady jsem. Mám něco za sebou, na penalty jsem určen a byl jsem na hřišti. Tak jsem to vzal na sebe a pak už je to jen o těch nervech.

Z televize se zdálo, že jste nijak neriskoval, netlačil míč moc k tyči a kopal spíš na jistotu. Bylo to tak?

Určitě. Já byl už v té chvíli, kdy jsem si balon stavěl na penaltu, pevně rozhodnut, že to dám doprostřed. Za toho stavu, co byl, jsem nevěřil, že Bureš zůstane stát. Gólmani vesměs jdou na stranu, takže jsem nic nevymýšlel a hlavně to nechtěl na poslední chvíli měnit, protože to je vždycky nejhorší. Prostě jsem to vzal na sebe a kopl to doprostřed.

O penaltě asi nebylo pochyb, protože i domácí kouč Wagner prohlásil, že kdyby ji rozhodčí nepískl, že by musel být slepý na obě oči…

Byla úplně jasná. Ferdu tam ten bek jasně držel a pak ho ještě oběma rukama stáhl na zem. Spíš si myslím, že tam ještě byla jedna penalta na Zdeňka Ondráška. Klidně ty penalty mohly být dvě.

Vy jste ale mohli v Brně střílet góly nejen z pokutových kopů.

To rozhodně. Klidně jsme mohli vyhrát. Lépe řečeco, ne že mohli, my jsme v Brně měli vyhrát. Šance jsme na to měli.

Byť jste venku ještě nevyhráli, tentokráte jste si chvílemi na hřišti dělali, co se vám zamanulo. Čím si vysvětlujete, že Brno tak nestíhalo?

Bylo znát, že to na nich leželo. Myslím, že ten tlak na ně byl daleko větší než na nás. Když jsem se koukal před zápasem na soupisku, byli tam samí mladí kluci. Bylo tam pár osmdesátek, jinak spíš kluci kolem ročníku devadesát. Určitě možnost sestupu měli v hlavách a pro tak mladé kluky není jednoduché se s tím vypořádat. Ty nohy se za takové situace hrozně klepou… My máme manšaft přece jen o dost zkušenější. I to možná rozhodlo, protože dle mého soudu v mužstvu tři čtyři zkušenější hráči jsou třeba. Brno je proti nám nemělo a taky na to doplatilo.

Přesto ale bylo až neuvěřitelné, jakým způsobem jste v jistých fázích zápasu fotbalisty Brna přehrávali…

Ale my venku tak špatně nehrajeme, jak by se podle té naší bilance mohlo zdát. Herně jsme tam propadli tak nanejvýš dvakrát. Akorát nedáváme venku góly. A měli jsme jich dát víc i v Brně.

Měli jste navrch nejen po psychické stránce. V závěru jste totiž působili mnohem svěžejším dojmem než domácí, kteří sotva pletli nohama…

Souhlasím, my jsme zápas v Brně zvládli líp jak psychicky, tak i fyzicky.

Když už jsme naťukli psychiku, jak vám bylo ve chvíli, kdy jste si v době největšího náporu dali po ojedinělém brejku soupeře vlastní gól?

Nic příjemného to nebylo, protože domácí kromě jedné střely vedle brány nic neměli, zatímco my několik velkých šancí nedali. Hned to proběhlo v hlavě, že jsme jim gól nabídli sami a že jsme je zase postavili na nohy. Na chvilku se i Brno dostalo nahoru, i lidi se chytili. Ale přežili jsme to, byť trošku se štěstím, protože nám tam pomohlo i břevno. Naštěstí jsme se brzy zvedli a nepřestali jsme hrát. Dál jsme hráli to, co jsme měli a co jsme chtěli. A byli jsme za to odměněni tím, že jsme se dál dostávali do šancí a že jen štěstí nám chybělo. Nakonec ale i ta penalta byla důsledkem toho, jak jsme soupeře přehráli.

Zmínil jste diváky, že se po Šimićově vlastňáku chytili. Nicméně jich nepřišly ani dva tisíce, což na tak velké město je hrozně málo!

Ani nás to netěšilo, i my bychom raději hráli před plným stadionem. Tak to ale prostě je. Pro lidi u nás fotbal není takovým tahákem jako v cizině. Je to škoda, ale je to tak.

Ke konci se zdálo, že přece jen už hrajete víc opatrně. Věděli jste, že vám i jeden bod stačí k záchraně?

To ne, v tu dobu jsme ještě výsledek Příbrami neznali. Ale věděli jsme, že doma jsme Brno porazili a že tudíž i bod by řešil strašně moc. Jenže ke konci to bylo nahoru dolů, góly jsme mohli dát my, ale i oni.

Kdy jste zjistili, že jste zachráněni?

Já se to, že Příbram prohrála, dozvěděl až v press zóně. Teď je na Příbrami a Brnu, aby si to záchranu rozdali…

Co sobotní zápas s Olomoucí? Budete mít po těch nervydrásajících bitvách o záchranu ještě motivaci?

Já si myslím, že ta tíha teď už z nás spadla a že by to mohl být dobrý fotbal. I pro diváky.

Na závěr jedna otázka na tělo: budou vás diváci v dresu Dynama vídat i v přístí sezoně?

Já jsem soudný, a kdybych věděl, že na to nemám, skončil bych sám. Ale cítím se dobře, i zdravotně. Opci tady mám a je jen na vedení Dynama, zda mi ji prodlouží. Já stále ještě mám do fotbalu velkou chuť.