Není divu, před svým odchodem do Německa se v boleslavském dresu stal i králem ligových kanonýrů.

Jenže v Dynamu dal první soutěžní gól až v říjnovém pohárovém zápase v Hlavici, v lize se dál střelecky trápil a ze základní sestavy se posléze vytratil. Minulý týden tudíž pomáhal juniorce Dynama a jak ve středu s Libercem, tak v sobotu s Českou Lípou, patřil k oporám týmu.

V áčku jste poslední dobou toho moc nenahrál, uvítal jste tudíž i možnost zahrát si alespoň ve třetí lize?

Určitě. Teď jsem dost dlouho nehrál, a protože nějaké to zápasové vytížení potřebuji, za šanci v béčkujsem byl rád.

V obou zápasech, které jste během tří dní za béčko odehrál, bylo vidět, že máte do fotbalu velkou chuť.

Jak říkám, dlouho jsem nehrál, hodně jsem se tudíž těšil. Navíc kolem mě byli samí mladí kluci, běhaví, tomu se člověk rychle přizpůsobí. Pokud jde o mne, já se snažil byl platným členem toho týmu.

Jste rád, že jste klukům pomohl zlomit černou sérii, která je provázela. Béčko totiž deset zápasů v řadě nevyhrálo…

Že kluci tak dlouho nevyhráli, jsem ani nevěděl, že ale ve středu je třeba Liberec porazit, už ano. Povedlo se nám to, navíc po výborném výkonu, který Marián Timm ještě podpořil třemi góly. S Českou Lípou jsme ty tři body chtěli potvrdit, a byť druhá půle nebyla nic moc, i to se povedlo.

I vaší zásluhou, první gól jste dal vy.

Od Rádi Kouťnase jsem dostal výbornou nahrávku do středu, přebral jsem si míč a vystřelil. A zaplať pánbůh, že mi to tam konečně spadlo. Herní praxi potřebuji, a když se bude dařit, snad mi ta větší sebedůvěra pomůže i v áčku.

Zatímco v lize jste většinou hrál až za hrotovým útočníkem, oba zápasy na Složišti jste operoval víc vpředu. Zdálo se, že ta role vám spíš sedne.

Kluci v juniorce jsou běhavější, ta hra je taková živější. Prostě hrálo se mi tu dobře, ale na jakém postu budu hrát, to je věc trenéra. V lize se hraje víc pod tlakem, ale věřím, že se na ty poslední zápasy dobře připravíme a že je dokážeme úspěšně zvládnout.