Na přelomu 50. a 60. let minulého století, kdy hájil barvy druholigového Slavoje Č. Budějovice, patřil jako aktivní atlet k nejlepším sprinterům a dálkařům v kraji.
Do podvědomí jihočeských příznivců sportu se ale zapsal především jako výborný fotbalista. Kopačky poprvé obul v Táboře, kde si po válce v dresu tehdy slavného DSK zahrál v necelých sedmnácti letech divizi. Jako voják z povolání nosil dres táborské Dukly, odkud v šedesátých letech odešel do Dynama Č. Budějovice, jehož barvy hájil ve druhé celostátní lize.
Závěr své fotbalové kariéry prožil jako hráč i trenér v SK Mladé, kam přišel ve čtyřiceti letech, přesto ale ještě v mládském dresu odehrál přes dvě stovky zápasů. Byl příkladem fotbalového gentlemana, jenž nikdy nebyl vyloučen a nikdy se nesnížil k nesportovnímu chování.
Pro svou kamarádskou povahu byl ve sportovním kolektivu vždy velice oblíben a byl příkladem svým mladším spoluhráčům.
V důchodovém věku s velkým zájmem sledoval kariéru svého vnuka Lukáše Stránského na divoké vodě, dalšího vnuka Pavla vedl k fotbalu.
Své kamarády a parťáky Beďa Matouš zarmoutil poprvé až pár dní před svými 83. narozeninami, jichž se už bohužel nedožil.
S těžkou nemocí bojoval stejně srdnatě, jako bojoval na fotbalových hřištích či atletických stadionech. Tenhle zápas už ale byl nad jeho síly.
Rodina a přátelé Beďu Matouše na jeho poslední cestě doprovodí ve středu 11. dubna v 9.30 ve smuteční síni budějovického krematoria.
