Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Kruh se uzavřel, chtělo by se říct, jenže Luděk Edelman podle všeho s kariérou (na přání klubu a lidí ve svém okolí) ještě nekončí. Ukázal, že by to bylo hodně předčasné rozhodnutí.U fanoušků Křemže je oblíbeným hrdinou, a ten největší, Edelmanův tchán, asi hned tak útočníkapověsit kopačky na hřebík nenechá…

V Mladém jste prý začínal, ti starší si vás pamatují jako šikovného žáčka . . .

Je to tak, začínal jsem v pěti letech v Mladém, kde jsem měl babičku. Ve čtvrté třídě jsme odešel do žáků Dynama. Dřív neexistovala žádná přípravka a mladší žáci, byli tu jedni žáci, takže já hrál s kluky, kteří byli v osmé třídě, i když já byl v první. Začínal jsem v útoku, hrál jsem levé křídlo.

Jako dnes!

Začínal jsem na levém křídle a končím taky na levém . . .

Po kolika letech?

Po třiceti.

Návraty do Mladého jsou pro vás nostalgické, nebo si to už nepřipouštíte?

Emoce v tom nejsou, jen vzpomínky z dětství, protože jako kluci jsme tu běhali po hřišti pořád. Dnes to tu vypadá úplně jinak, bývaly tu jen louky, žádné domy. S klukama jsme se tu vyblbli.

První vzájemný zápas v sezoně mezi Křemží a Mladým jste na podzim vynechal. Proč?

Na Borku jsem se zranil v zápase s Novou Vsí, a další tři nebo čtyři zápasy jsem proto stál.

Bylo vám to líto? Byl jste se alespoň na utkání podívat?

Byl jsem se podívat. Když jsme prohráli 1:5, tak mi potom ani moc líto nebylo, že jsem na hřišti chyběl! Ale samozřejmě pokaždé si rád zahraju proti Mladému, kde jsem začínal.

Těch zápasů jste ale proti němu moc neodehrál, nemám pravdu?

Nastupuji proti němu až teď, po mém příchodu do Křemže. Jestli to byl čtvrtý nebo pátý zápas?

A pro Křemži možná nejpovedenější. Líbil se vám?

Líbil se mi hlavně výsledkově, protože jsme vyhráli 4:1. A myslím, že ve druhé půli i herně, což bylo dáno výsledkem, protože jsme vedli už 3:0.

Sám jste gólem pečetil na 4:1.

Dostal jsem z pravé strany centr od Michala Chromého, zpracoval si ho a dostal se před brankáře. Ještě jsem chvíli počkal, když hráči dobíhali, a střílel jsem k tyči.

S Křemží jste druzí v tabulce, lepší je jen Kamenný Újezd. Spokojenost?

Určitě. Myslím, že pro Křemži je druhé místo jasně historický výsledek. První je Kameňák, který hraje na postup, chce zpátky do I. A třídy. My hlavně chceme, aby naši diváci měli radost, že vyhráváme.

Vaše první reakce při žádosti o rozhovor byla: To už končím?! Tak jaká byla kariéra v několika větách?

Za Dynamo mám ligový start, nastoupil jsem v Olomouci, střídal jsem. V sezoně 1994/1995 jsem byl členem ligového kádru áčka. V době, kdy tam byl Karel Poborský, Jozef Kostelník – to pro mne, mladého kluka, byla velká zkušenost. Ale víte, v šestadvaceti sedmadvaceti už si uvědomíte, že nemá cenu se někam tlačit, když vám to nevyšlo zamlada, a věci přehodnotíte. Díváte se dál.

Po Dynamu jste prošel další štace.

Byl jsem v Chrudimi ve druhé lize, kde jsem se zranil. Z Chrudimi jsem šel do Dívčič. A pak do Třeboně, kde se hrála třetí liga, Prachatic, kde byla třetí liga, a odtud do Rakouska. Když jsem se vracel, hrál jsem za Bavorovice. Z Bavorovic jsem odešel do Křemže, protože žena pochází z Křemže, tak jsme tam postavili dům. Přestěhoval jsem se.

Je to váš poslední klub?

Prezidenta Jirku Reitingera přemlouvám, že bych chtěl skončit už tuto sezonu, ale nechtějí o tom slyšet, tak nevím. Navíc mám přísného tchána, který mi to nechce dovolit – to je šéf našich fanoušků! Času na fotbal mám čím dál méně. Mám kluka rok a půl, už se mnou chodí na hřiště, a práci, kde jsem dost vytížen. Proto bych chtěl skončit.