„Ještě před dvěma roky jsem hrál za Strmilov okresní přebor a ani ve snu mě nenapadlo, že bych se někdy mohl dostat až do ligy,“ řekl v rozhovoru pro Deník po návratu z Teplic, kde si v závěru duelu odbyl ligovou premiéru.

Jste rád, že jste si ten klukovský sen splnil už ve čtvrtém ligovém kole?

Pochopitelně, že jsem za to hrozně moc rád. Tím spíš, že jsem vůbec nepočítal, že bych tam mohl naskočit.

Ale když jste byl na lavičce, tak jste musel aspoň v koutku duše doufat…

Já byl na lavičce už proti Spartě, což bylo mým prvním velkým přáním. Na jaře jsem už sice s áčkem trénoval, ale v nominaci na ligový zápas jsem byl prvně. Teď v Teplicích to bylo podruhé a hned jsem naskočil do ligy. Proto jsem s tím nepočítal. Ten pocit je ale nádherný. Navíc pro mě – vždyť já před dvěma třema roky hrál ve Strmilově ještě okresní soutěž a teď jsem nastoupil v první lize…

Je to pro vás další motivace?

Rozhodně. A veliká. Snažím se makat, abych hrál.

Asi vám k tomu, že jste šel na hřiště, pomohlo i to, že Riegel musel v závěru pro zranění střídat?

Určitě. Rigi se zranil hned na začátku utkání a dohrával se sebezapřením. Ke konci ho to už tak bolelo, že musel jít ze hřiště. Já byl na lavici jediný bek, tak trenér ukázal na mě.

Nebyla ve vás malá dušička? Neměl jste obavy, abyste něco nepokazil?

Ale to ani ne, my v té době prohrávali 0:1 a neměli jsme tudíž co ztratit. Mohli jsme jenom získat.

Ale přece jen, úplně první zápas v lize… Ani trému jste neměl?

Nervozita tam byla, to nepopírám. Ze začátku určitě. Ale když tam vběhnete, tak to z vás spadne. Kluci mi pomohli, povzbudili mě.

S jakými pokyny vás trenér na hřiště poslal?

Řekl mi, ať se nebojím hrát. Ať hraju v klidu.

Párkrát vás tam na vaší straně tepličtí hráči trošku provětrali…

Je to tak… Jednou tam šli do přečíslení a byli tam na mě dva. Taky nějaké centry tam z mé strany šly do vápna, ale naštěstí jsme to ubránili.

Vy jste svůj minizápas vyhrál 1:0. Těší vás to?

Těší.A moc. Je to krásné… Hlavně ale, že jsme vezli bod.

Pouhý týden nato jste si teď doma proti Hradci poprvé zahrál ligu od začátku. Takže už se zabydlujete v základu?

Tak to nevím, já musím na sobě ještě moc pracovat.

V čem myslíte, že byste se měl ještě hlavně zlepšit?

V čem? Úplně ve všem. Na všem ještě musím pracovat.

Například?

Tak třeba přihrávky. Ty určitě musím zlepšit, zbytečně je kazím. Taky útok musím víc podporovat.

Ke konci jste ale dopředu vyrážel.

To je pravda, jenže pak už mi došly síly a dostával jsem křeče, takže už jsem radši zůstával vzadu. Kdyby Hradec šel do přečíslení, abych to ještě stihl ubránit.

Což mělo logiku, soupeř tady opravdu byl až nečekaně aktivní.

Oni hráli hodně dopředu, byli velice aktivní. Kousali, chtěli dát gól. Byl to prostě hodně nepříjemný soupeř.

Nezaskočili vás tím?

To ne, čekali jsme to. Nikdo nejede jen tak odevzdat body.

Vy jste se často potkával s Pilařem – a dost vás provětrával, co?

Pilař má výbornou formu. Je to výborný hráč, má perfektní pokrytí balonu. Rychlý, nepříjemný, umí s míčem. Měl jsem s ním problémy.

Co spolupráce s ostatními beky či záložníky?

Myslím, že tady problém nebyl. Ještě nejsme tak sehraní, ale hrálo se mi dobře. Kluci mě hodně podpořili.

Od kdy jste věděl, že půjdete na hřiště od začátku?

Od pátku. To nám trenér oznámil nominaci na juniorku, ve které já nebyl. Zůstal jsem na přípravu s áčkem, takže jsem tak nějak už věděl, že bych mohl proti Hradci nastoupit. Moc jsem se těšil a je jen škoda, že jsme nezískali všechny tři body. Moc jsme chtěli vyhrát.

Myslíte, že byste se mohl v základním kádru udržet?

Je to moje velké přání, ale jak už jsem řekl, musím v tréninku ještě moc a moc makat.