Nováček soutěže zkušeného záložníka postrádal a kladl si otázku, kde by asi byl, kdyby nechyběli pro zranění Rezek, Matoušek, Vokurka…

Co se vlastně stalo, že jste velkou část podzimu promarodil?

Mám potíže s pravým kolenem. Problém se ozval v Křemži, kde jsem to ještě nějak odehrál, doma s Dačicemi už to ale bylo špatné. Nedávno jsem byl na vyšetření magnetickou rezonancí v Rakousku. Naštěstí prognózy se nenaplnily a meniskus je v pořádku. Měl jsem v koleně vodu a krevní sraženinu, která se nevstřebávala. Mám nasazenou léčbu, v polovině prosince bych měl dokončit rehabilitaci a začít s indiviuálním tréninkem. Pevně věřím, že koleno vydrží!

Víte o nějakém konkrétním souboji, momentu, kdy jste si koleno poranil?

Zápas v Křemži byl plný soubojů… Bylo to hodně vyhecované, ale bez zákeřností. Od zápasu jsem začal pociťovat problémy, a proto jsem vyhledal pomoc lékařů.

Podzim pro vás osobně byl smolný. Počítal jste, kolik zápasů jste stál?

Ježišmariá! Nejprve jsem stál kvůli červené kartě na Lokomotivě. Dostal jsem distanc na tři zápasy, po trestu jsem začal hrát a stalo se to zranění. Poslední zápas, v němž jsem nastoupil, byl ten domácí s Dačicemi.

Ne všechna utkání se Ševětínu vydařila. Trpěl jste jako zvíře, když se spoluhráči trápili jako doma s Dobrou Vodou?

No, je to hrozné! Samozřejmě je to horší a určitě bych raději hrál, než postával u lajny. Hlavně když se nedaří… I když nedaří – myslím, že jako nováček jsme hráli slušný fotbal. Celý podzim jsme hráli do třetího, čtvrtého místa a chceme se pohybovat vpředu i na jaře, tak uvidíme, jak se to všechno vyvine. V každém případě jsme předváděli velmi dobré výkony.

Rakousko je pro vás uzavřená kapitola? Odehrál jste tam řadu sezon.

V Rakousku jsem byl asi deset sezon, odehrál jsem je převážně v jednom manšaftu kousek od Lince.Byl jsem tam devět sezon naprosto spokojen, za mne dvakrát postoupili a dvakrát sestoupili, pořád se o něco hrálo. Nabídku Ševětína jsem uvítal, protože jsem nechtěl dojíždět sám, v klubu chtěli držet už jen jednoho cizince. V Ševětíně se sešla výborná parta kluků a musím říct, že právě díky tomu kolektivu hrajeme tak dobrý fotbal. A že se nám na konci podzimu nedařilo úplně podle našich představ? Odpočineme si, v zimní přípravě kvalitně potrénujeme a ono se to zase zlomí. Vrátíme se do starých kolejí.

Připomeňte fanouškům vaši minulost. Do Rakouska jste kdysi zamířil z Roudného, že?

Ano. Hrál jsem půl roku divizi v Kaplici, pak jsem se vrátil do Roudného. Pokud si dobře vzpomínám, na půl roku jsem šel do Rakouska a vrátil se zase zpátky do Roudného, odkud jsem teprve pak přestupoval natvrdo ven.

Také jste koketoval s béčkem budějovického Dynama…

Prošel jsem mládežnickými týmy v Dynamu. Už si to detailně nevybavuji, ale za trenéra Musila jsem měl možnost zasáhnout do přípravy béčka, ale rozhodl jsem se, že se dám jinou cestou. Dal jsem přednost práci a ve fotbale přivýdělku v Rakousku.

Jezdí se na vás dívat otec, bývalý fotbalový trenér?

Když má čas, přijede. Je poměrně vytížený, ale když to jde, dorazí na fotbal, anebo alespoň zavolá po zápase. Sleduje i bráchu, který ještě hraje I.B třídu v Klikově.

Klikov jste přece měli ve skupině! Nastoupili jste proti sobě?

V jarním utkání brácha nehrál, protože byl zrovna zraněný, ale když byl Klikov u nás, tak jsme si proti sobě zahráli. On nastupuje v defenzivě, v rodině se o fotbale samozřejmě bavíme.

Umíte jak přihrát, tak vystřelit. Stihl jste dát na podzim nějaký gól, než jste se zranil?

Jeden. Hned v prvním kole doma se Slavií jsem zvyšoval na 4:0 z trestného kopu.