V redakci sportu připravuje reportáže pro nejrůznější pořady. Třeba i pro legendární Branky body vteřiny.

„S fotbalem jsem začínal v pěti letech v České Třebové,“ vrací se proti běhu času. „Maminka mě tehdy poslala něco dělat kvůli mé hyperaktivitě,“ přidává z dnešního pohledu úsměvnou historku.

Jako hodně „živé“ dítě chtěl běhat, řádit v útoku. „Do branky jsem se paradoxně moc netlačil,“ potvrzuje. „Bavilo mě střílet góly, občas jsem se i rozeběhl, takže mezi tři tyče jsem se dostal shodou náhod na nějakém dětském turnaji.“ A jak to tak ve světě sportu bývá, už v malém pokutovém území zůstal.

Z fotbalové kariéry může vyzdvihnout několik výjimečných okamžiků. „Zápas, na který rád vzpomínám, byl za reprezentační výběr do sedmnácti let, kdy jsme ve Francii uhráli s domácím celkem remízu 0:0. Tam byly i některé zákroky na které dodneška vzpomínám.“

Při putování po českých trávnících se sešel s mnoha trenéry. Od mládeže až po kategorii dospělých. Do paměti se mu nesmazatelně zapsalo angažmá v dresu druhého nejúspěšnějšího jihočeského klubu. „Nejvíc mě ovlivnil určitě trenér Brožek v Táborsku a pak Jan Suchopárek v národním týmu,“ říká okamžitě a bez zaváhání. Miloslav Brožek zanechal během svého angažmá u Jordánu, které trvalo 2,5 roku, hlubokou stopu.

Jako každý fotbalista i Šimon měl své vzory. „V době, kdy jsem hrál aktivně, to byl Marc André Ter-Stegen,“ vypálil bez přípravy jméno německého profesionálního fotbalového brankář a reprezentanta. Ter-Stegen od roku 2014 působí v Barceloně. Před španělským angažmá chytal v Borussii Mönchengladbach.

Který z brankářů se Pecháčkovi líbil na českých trávnících? „Asi Radim Ottmar,“ hledal chvíli odpověď, ale nakonec jmenoval gólmana, který působil v A týmu FC Hradec Králové. Ze začátku kariéry nastupoval dokonce v poli, až poté se přesunul do brány.

Jak je na tom s hrou nohama Šimon Pecháček? „Zase taková sláva to není,“ říká s mírným pousmátím ve tváři sebekriticky. „ Kopnu to, kam chci, ale někdy mi to trvá o setinku déle, než by mělo.“ A tak docela často slýchával od mnoha trenérů, aby akci přirychlil…

Působení v jihočeském fotbale se zřejmě promítlo do Pecháčkovy náklonnosti k Táboru. „Dokonce klubu FC Silon Táborsko přeju, aby se dostal do Fortuna ligy. Myslím, že teď mají v tomto městě jedinečnou příležitost, vše si v klubu sedlo na jedničku.“

Šimon Pecháček všechno sleduje z pozice reportéra sportovní redakce České televize. „Dostal jsem se k této práci díky studiu vysoké školy. S ohledem na obor, který studuju, a konec profesionální kariéry, mi to dávalo největší smysl.“ V popisu práce má výhradně sport. Často fotbal. Ale objevuje se i na volejbalech, házené a na dalších sportovních akcích. Různorodá práce před kamerou s mikrofonem v ruce ho baví. „Jsem redaktor,“ upřesňuje. „Takže objíždím zápasy, závody a akce, které souvisejí se sportem a vytvářím z nich následně reportáže do pořadů nebo do zpravodajství.“

I na „place“ může uplatnit zkušenosti z fotbalové branky. Stejně jako býval sám v šestnáctce, je sám v okamžiku, kdy na něj kameraman rozsvítí světlo. „Určitě se mi zkušenosti ze sportu hodí, dokážu na fotbal nahlížet i z pohledu hráče a vždy se snažím dívat se na fotbalisty ne pouze jako na sportovce, ale spíš jako na osobnosti, které si něčím ve svém životě prošly.“

A tak se Šimon Pecháček snaží vcítit do brankáře, který na čáře udělá fatální chybu, chápe pocity střelce, který mine prázdnou branku. „Životní úlohou fotbalistů totiž není pouze střílet nebo chytat góly.“ Talentovaný brankář Šimon Pecháček se narodil 22.2. 2000. U jeho jména je jako poslední fotbalové působiště uvedeno: Lom u Tábora. „Dnes už hraju pouze Hanspaulku, ale trénuju mládež ve Viktorii Žižkov,“ doplnil zajímavou informaci.