Kouč Milan Borový přiznává, že na takové umístění nováček soutěže nepomyslel ani v tom nejodvážnějším snu. „Spokojenost je maximální,“ potvrzuje mladý trenér, jenž si coby aktivní fotbalista zahrál například za Roudné.

Přesto Borového mrzí zápasy, které se jeho týmu nevydařily. „Když procházím výsledky, čtyřikrát jsme prohráli, měli jsme dvě remízy, a třeba domácí prohry s Příbramí nebo Benešovem nás mrzely. Když ve finále shrnu celou podzimní sezonu, tak si myslím, že to je pro kluky i celý klub úspěch, protože jsme tak úplně nevěděli, do čeho jdeme,“ říká Milan Borový.

Cení si toho, že dorost nikde nepropadl. „Nikdo nás vyloženě nepřehrál. Snad s výjimkou druhého poločasu s Vejprnicemi v posledním zápase – to nejhorší jsme si nechali na závěr,“ vzpomíná.

Hráčům za vydařený podzim děkoval už několikrát. „Co mě těší úplně nejvíc, je fakt, že hrajeme s týmy, které jsou stálými účastníky divize, a my jsme mezi nimi nejlepší Jihočeši,“ upozorňuje. Minitabulka vzájemných duelů mezi jihočeskými celky by pro SKP dopadla příznivě: „Ze zápasů s Krumlovem, Prachaticemi, Strakonicemi a Pískem máme dvě výhry, jednu remízu, jednu prohru.“

Nováčka nastartovalo do správné divizní teploty úvodní kolo v Rokycanech. Kdo ví, jak by si nováček vedl, kdyby start sezony nezvládl. „Tím, že jsme vyhráli, si kluci strašně zvedli sebevědomí. I když jsme druhý zápas doma se Strakonicemi prohráli, v Krumlově jsme pak v samém závěru urvali bod. To utkání nám hrozně pomohlo. Mít, nedej bože, po třech zápasech jeden bod, to by asi byl problém,“ nechce Milan Borový ani domyslet. „Naštěstí kluci brzy zjistili, že na tuhle soutěž mají,“ doplňuje.

Nováčci obvykle ještě víc než ostatní týmy spoléhají na výhodu domácího prostředí, ale tam se dorostencům SKP paradoxně až tak nedařilo. „Nevím proč. V každém zápase doma, který jsme ztratili, jsme nedotáhli do konce plno šancí. Nedali jsme góly. Jestli to je nervozitou . . . Ptal jsem se kluků, ale sám nevím,“ přiznává Milan Borový.“

Nejlepší střelec týmu Josef Kurali přiznává, že se mu hraje lépe venku než na domácím stadionu. „Doma chodí méně diváků, než jsme čekali. Před diváky se hraje líp, a hlavně se nám venku lépe daří proměňovat šance. Řekl bych, že jsme taky měli víc štěstí, víceméně jsme vyhrávali o gól,“ konstatuje Josef Kurali. „Na jaře to určitě bude těžší!“ domnívá se.

Pouze jednou se Českobudějovičtí vraceli ze soupeřova hřiště s prázdnou – ve Vlašimi inkasovali rozdílový gól v nastaveném čase.
Doma už to taková sláva nebyla. Bilance dvě výhry, dvě remízy a tři porážky se skóre 16:13 řadí SKP mezi týmy, které z obvyklé výhody příliš nevytěžily.

V krajském přeboru SKP drtil doma soupeře úvodním náporem, založeném na agresivním presinku, s cílem co nejdřív vsítit vedoucí branku. Přestože tým prošel velkou obměnou kádru, osm lidí odešlo a osm jich přišlo, tým měl tendenci přenést si návyky i do divize. „Ale nefungovalo to, tak jsem od toho upustil, abych na hráče netlačil. Aby nešli na hřiště s tím, že když nedají do pěti minut gól, tak budou mít problém,“ vysvětluje trenér Milan Borový, jenž se přesvědčil, že i tak je jeho tým schopen rozehrát zápas jako z partesu. „S Motorletem jsme ve dvacáté minutě vedli 3:0! Do čeho jsme kopli, z toho byl gól, na co jsme sáhli, nám vyšlo. To se povedlo, v jiných zápasech ne, ale výkony špatné nebyly,“ konstatuje.

Kádr asi beze změn

Divizní kádr by se přes zimu neměl příliš obměnit. „Z Dynama jsme přivedli Marka Wohlgemutha, ale měl problémy s achilovkou, odehrál jeden zápas – a hned v něm dal gól! Je to vysoký kluk, který to s míčem umí, určitě by byl přínosem. Ale jsme domluveni, že v zimní přípravě zkusí štěstí v Dynamu,“ vykládá trenér Milan Borový.

Na SKP chtějí úspěšné mužstvo z podzimu udržet pohromadě. „Pokud bude trenér někoho chtít, potřebovat do týmu, tak budeme spíš hledat, než abychom někoho pouštěli,“ avizuje Vlastimil Hajšman, člen výboru oddílu.

Divizní tabulka je velice vyrovnaná, rozestupy mezi týmy jsou minimální, a tak SKP na jaře nechce nic ponechat náhodě. „Rozehráli jsme sezonu dobře. Ale ke konci podzimu začalo na hřištích přituhovat, nikdo nechce dolů. A na jaře to bude pokračovat. Jak to nevinně začalo a krásně jsme soutěž rozehráli, tak si myslím, že se tlak bude stupňovat a my si nemůže dovolit nic podcenit! V divizi se chceme zabydlet, aby si ji mohly zahrát i další ročníky,“ zdůrazňuje funkcionář fotbalistů SKP Vlastimil Hajšman.

„I já si přeju, aby se na SKP hrála divize dlouhodobě, protože má nesrovnatelně lepší úroveň než naše krajská soutěž. Spadl mi kámen ze srdce, když se nám povedlo postoupit!“ přitakává trenér Milan Borový.

Přestože podzim dopadl nad očekávání dobře, Vlastimil Hajšman nabádá ke skromnosti. Na hovory o postupových nadějích nechce přistoupit ani v teoretické rovině, nanejvýš v legraci. Drží se při zemi. „Nechceme urazit fotbalového Boha. I na jaře půjdeme zápas po zápasu, týden po týdnu, v klidu,“ uzavírá Vlastimil Hajšman.