Předpovědi se naplnily, mužstvo vedené Václavem Bouřilem přezimuje na vedoucí příčce a jeho příznivci čekají, zda na jaře dotáhne své tažení do úspěšného konce.

Po podzimu se dá říct, že máte dobře našlápnuto. Odehráli jste ho tak, jak jste si přáli?

Po dvou letech budování kádru se mužstvo konečně povedlo stabilizovat. Máme jediný problém – že kluků, kteří jsou kvalitou na určité úrovni, je tak akorát. Ostatní jsou strašně hodní a poctiví, ale když prostřídáme, tak mezi základem a lavičkou je vidět markantní rozdíl.

Přesto hrajete přebor na špici. Uvažujete o rozšíření kádru?

Všechno to záleží na penězích, že ano. A pokud prostředky nejsou, je to i tím, že náklonnost obecního úřadu je jen ta nejnutnější. Někteří kluci by byli ochotni do Srubce jít, protože od kamarádů vědí, že se tam snažíme dělat fotbal na nějaké úrovni, poctivě. Ale chybí prostředky, abychom je mohli alespoň na hostování přivést, i když já nejsem v žádném případě zastáncem složitého hostování, to raději koupím loňského dorostence a pracuji s ním.

O sponzory je nouze?

Nějaké peníze seženeme, ale ty stačí tak na chod klubu. Nemůžeme se bavit o desetitisícových částkách. Za poslední roky jsme vložili dost prostředků do areálu, který se mým odhadem tak z padesáti procent změnil. Zadní část pozemku se vykácela a udělalo se nové oplocení, přibyly ochranné sítě. Vylepšilo se hřiště i zázemí. Povedlo se nám sehnat grant z Prahy.

Vedete okres. Chodí se ve Srubci na fotbal, máte pro koho hrát?

Moc ne. Není obcí propagovaný, pro lidi je na posledním místě. Otázkou je, jak je ke hřišti přivést. Co si budeme povídat, na obcích a vesničkách je fotbal většinou výkladní skříní, schází se tam lidi. U nás ne. Ti, co se na Srubec přistěhovali, jsou vesměs podnikatelé. Kamkoli přijedeme ven, tam vesnice fotbalem žije, tady se řeší jiné věci.

V obci je nová zástavba, musí se tam rodit hodně dětí. Přilákáte je k fotbalu?

Když jsem se tam před čtyřmi lety přestěhoval, taky jsem měl takovou představu. Skončil jsem na SKP u ligových žáků, stěhoval se, mezitím nikde nebyl. Proto jsem přišel a nabídl se, že se budu věnovat dětem. Na obecním úřadu jsem si nechal vytáhnout určité ročníky dětí, obešel rodiče, dům po domu. Nebyli na to zvyklí, pravidelně se scházet, ale nějak se to přece jen povedlo rozběhnout. Ale když jsem převzal muže, zase to skončilo.

Kostru týmu tvoří hráči z SKP, kde jste působil u mládeže?

Ti kluci byli zvyklí odmala pracovat, většina pode mnou, proto jsme se dostali v okrese di špičky. Manšaft jsem dostal na takovou úroveň, že věřím, že by teď byl schopen fungovat i beze mne. Ale uvědomuji si, že jich tam hromada je kvůli mně. Takový Honza Hekrle byl hráčem Roudného, Frantu Koudelku chtěl kdysi Anderle do Krumlova. To jsou přesně ti kluci, kteří prošli SKP a přivedl jsem je na Srubec. Povedlo se nám získat kluka z Ostravy, Dittricha, je to voják, dal nám nějaké góly, ale je to s ním složitější, protože ho kdykoli mohou někam odvelet. A jsou tam další – mladý Leština, Petrů. Povedlo se dát dohromady kluky od dvaceti do pětadvaceti let, kteří spolu tvoří docela vyvážený tým. Starší je akorát Honza Petrů, který ostatní trochu uklidňuje, a brankář.

Tradičním jménem v sestavě Slavoje Srubec bývali nepřehlédnutelní Kohoutové. Ti patří minulosti?

Z doby, kdy jsem začínal, zbyl v týmu jediný hráč. Kohout to není, i když Martin by nám, myslím, byl ještě na domácím hřišti platný. V zápasech, kdy máme tlak, hřiště je malé, on velký. Měl jsem problémy přesvědčit ho, co má hrát, protože ho to stále táhlo na stopera. Já mu tvrdil, že může být užitečnější jinde. Kdyby měl zájem, umím si představit, že ho tam dám na posledních dvacet třicet minut, kdy jsme soupeře většinou přehrávali.

Čekalo se od vás, že budete hrát na špici, když jste loni tak dlouho dýchali na záda Borovanům, které nakonec postoupily do I. B třídy.

Já nevím, jestli to je v podvědomí hráčů, ale povrzují mi to lidé, kteří na fotbal chodí, že když tam nejsem, tak kluci se chovají jinak. Můj syn jezdí motokáry. Jede se na závody, přece jen to stojí nějakou korunu, takže těžko mohu říct, že jdu s klukama na fotbal. A na jaře to vyšlo zrovna na rozhodující zápas s Borovany! Mužstvo hrálo a já byl na závodech. Ale to je už jedno.

Letošní podzim odhalil, že vysoké ambice mohou mít další týmy – béčka Hluboké a Roudného, nováček z Dolního Bukovska . . .

Ještě než začala soutěž, dlouho dopředu jsem předpovídal, že mezi aspiranty na horní příčky bude patřit Roudné. Proč by tam mělo být? Trenér Tomášek má v áčku široký kádr, všichni si nezahrají, vědomě si přípravují mladé hráče. Tušil jsem, že tam bude tlak. A taky vím, že i Hluboká má své béčko postaveno na mladých, už loni si vedla dobře, předváděla moderní, hodně běhavý fotbal. Nátlakový, a tenhle způsob hry „vesnickým“ klubům nevyhovuje. Důsledný agresivní presink, kterým nutíte soupeře k chybám, tím zápas prakticky sami rozhodnete.

Hodně těžíte z výhody vlastního, menšího hřiště?

Snažíme se dobře připravit hráče na standardní situace. Dáváme dva tři čtyři góly za zápas – a minimálně padesát procent z nich je ze standardek! Naše hřiště je pro nás výhodou, ale kluci musejí mít ty věci natrénované. Pokud hrajeme na velkém hřišti v Týně nad Vltavou, na Hluboké nebo v Lišově, rozdíly ve skóre nejsou takové jako doma, kde díky presinku snáze dostaneme soupeře pod tlak.

Soutěž máte rozehranou velmi dobře. Je to pro vás motivující, nebo spíš zavazující?

Nás první místo nezavazuje vůbec k ničemu! My fotbal děláme proto, že jsme dobrá parta, kamarádi a chceme se tím bavit. Když se nám daří, máme z toho radost. Zimní přípravu samozřejmě uděláme kvalitní. Uděláme všechno pro to, abychom byli na soupeře nachystáni. Začneme hned první týden v lednu, ale jak to na jaře dopadne . . . Když chcete postoupit, musíte pořád vyhrávat a psychický tlak je značný. Nechci tím kluky svazovat. Mám je rád, vážím si toho, že dělají fotbal a ne něco jiného. A když už ho dělají, ať z něj mají radost.

Rozumím tomu správně, že o I. B třídě se na Srubci nahlas nemluví?

Hovoří se o tom, kluci by si to taky zasloužili, udělali dost práce. Ale není to priorita.

Padla řeč na přípravu. Zúčastníte se v zimě nějakého turnaje?

Pravidelně budeme hrát zápasy, ale na turnaj jsme se nepřihlásili. Ať hráči mají mimo sezonu volné víkendy a mohou jet třeba na lyže.