Osmnáctiletý záložník Dynama Roman Wermke v Plzni nastoupil na hřišti ligového lídra prvně v základu a byl u zrodu obou branek svého mužstva.

Kdy jste se dozvěděl, že půjdete v Plzni od začátku? A jak jste to přijal?
Sestavu jsme se dozvěděli ve čtvrtek na předzápasovém tréninku. V první chvíli mě to jako by zaskočilo, hlavně mě to ale potěšilo. Doma jsem se snažil na to nemyslet a jen se soustředit na samotný zápas. Snad jsem svou hrou trenéry nezklamal.

Ještě pět minut před koncem jste hráli 2:2, nakonec jste ale neuhráli ani bod. Hodně to mrzí?
Mrzí, a obrovsky. I když první poločas z naší strany nebyl ideální a dostali jsme dva rychlé góly, v poločase jsme si ale v šatně něco řekli a druhá půle už byla úplně jiná. My si řekli, že to zkusíme otočit a málem se nám to povedlo. Chybělo jen malinko.

Signál k tomu, co se se ve druhé půli na hřišti dělo a čemu možná ani domácí diváci nechtěli věřit, jste dali kontaktním gólem vy dva mladíci. Vy jste přihrával a Linhart skóroval.
Já dostal balon do strany od Benyho a snažil jsem se dostat v plném běhu k bráně, ale velkou roli tam sehrál Roman Lyngyel. I na videu bylo krásně vidět, jak vyběhl snad z půlky naší půlky a nasprintoval až do vápna Plzně, takže já to jen sekl do středu a nahrál mu to. Lengy tu situaci vyřešil fantasticky. Taky Linči zachoval chladnou hlavu a zakončil.

Prostě byla to akce jak z fotbalové učebnice…
Hlavně Lengy zaslouží pochvalu, tam byla znát ta zkušenost a to, že toho má tolik odkopáno.

Zato vás si pak vychutnal Limberský… Já vám bylo, když vám dal ty jesličky?
Všelijak… Celý stadion začal v tu chvíli řvát jeho jméno, ale já si říkal, to se stane, a snažil jsem se hrát furt dál.

Ostatně za pár minutek jste to Limberskému vrátil i s úroky…
To je pravda. Mně se to povedlo tam kolem něj v rohu seknout, on přeběhl, já vrátil balon Klesičovi, z jehož centru dal Tábor hlavou na 2:2. Nakonec jsem si tudíž ty své housle s Limberským tak nějak docela vykompenzoval…

V Plzni byla velká návštěva, jak se vám před tolika lidmi hrálo?
Bylo tom devět tisíc lidí a všichni fandili. Ta atmosféra byla úžasná, neuvěřitelná. Nic na hřišti neslyšíte, jen ty fanoušky. Nikdy jsem takovou kulisu jako hráč nezažil.

V zimě jste přešel z dorostu do kádru ligového mužstva, což bylo jistě splněním vašeho klukovského snu. Jenže liga se teď v Budějovicích chvěje v základech, jak tohle prožíváte?
Všechny nás to trápí a pořád se snažíme udělat maximum pro záchranu. Bohužel ostatní výsledky nám do karet teď moc nenahrály.

Je po výhře Teplic v Olomouci vůbec ještě nějaká naděje?
Když porazíme čtyři zbývající soupeře, pořád ta šance je. Dvaatřicet bodů by na záchranu mělo stačit.

Takže začnete hned v pátek večer doma proti Hradci?
Jasně. Půjdeme jednoznačně za vítězstvím. Na nic jiného myslet nemůžeme.