„Všichni, co mi přáli, říkali, že mě čekají nejlepší léta, já to ale zase tolik neprožívám, ani si nemyslím, že by to bylo zlomové,“ odpovídá dnes už bývalý fotbalový kanonýr. „Kdyby to byla půlka, byl bych tu do stovky, ale já vím nejlíp, že jsem za polovinou.“ Obrazně řečeno, za polovinou hřiště se pohyboval celý život. „Jsou to první kulatiny, kdy už si uvědomíte, že jste starý.“

Střílí dál.

I když už ne na hřišti góly, ale z flinty. Myslivosti se, kromě práce a svých nejbližších, věnuje ze všeho nejvíc. „Když jsem skončil s fotbalem, zařídil jsem si myslivecký a zbrojní lístek.“

Sbírá tak do svých osobních statistik další úlovky, na ty fotbalové už jen vzpomíná. A je na co vzpomínat.

Ve fotbalové kariéře dokázal to, co se jen tak někomu nepovede. Splnil si sny, které v noci létají hlavami tisíců malých dětí.

Patřil do základní sestavy Dynama České Budějovice, kde střílel jeden gól za druhým. Dokonce už sahal po nominaci na ME 1996, kde tehdejší tým vybojoval stříbrné medaile…

Oblékal dres Slavie Praha, vyrazil na zahraniční angažmá do Rakouska. Na své konto si připsal dokonce i jeden reprezentační start.

Mimochodem, na který gól ze své bohaté kariéry vzpomíná úplně nejvíc?

„Na dva,“ rozesmál se nad otázkou Deníku. „Na oba v Nice,“ dodal. Tehdy parta v sešívaném slávistickém dresu patřila k nejlepším v Evropě. Ve Francii Slavia vybojovala cennou remízu 2:2, doma potvrdila postup stavem 1:1.

Oba góly dával Francouzům na jejich stadionu Karel Vácha.

„Dostal jsem přihrávku od Ivo Ulicha, vystřelil jsem za vápnem a bylo to,“ vypráví s odstupem času.

Dával góly jako by to byla ta nejjednodušší věc na celém světě. „Pak jsem dostal pas od Pavla Horvátha, běžel jsem sám na brankáře a dal jsem to kolem něj.“

Dodnes si pamatuje, že mu rozhodčí upřeli v Nice ještě jeden zásah. Tedy přesněji – jeho týmu. „Byla na mě naprosto jasná penalta, on to nepískl, dost nás tam tehdy řezali,“ nezapomněl dodat,

Slavia postoupila do čtvrtfinále prestižní evropské klubové soutěže, ve kterém po boji těsně vypadla s velmi silným Stuttgartem.

Spoluhráčů se po jeho boku, spíš ale na hřišti za ním, vystřídala celá řada.

Kdo z nich je ve Váchových očích největší hvězdou?

„Mám vybrat jednoho? To nejde,“ říká. „To nemůžu,“ odmítavě kroutí hlavou.

Postupně ale vytahuje esa z rukávu: Karel Poborský, většina kluků ve Slavii, Jarda Jindráček, Luboš Kubík, Honza Stejskal. To jsou ikony. Já je měl jako vzory, najednou jsem s nimi hrál v jednom týmu. Lasota, Kozel. Těch by ještě bylo.“

Kamarády zůstali i po konci úspěšné fotbalové kariéry. Na celý život.

„Není to tak, že bychom si každý den volali, ale v kontaktu jsme. Hodně ligových týmů jezdí k nám na Hlubokou před zápasem na Dynamu trénovat, zajišťuju jim hřiště, s bývalými spoluhráči se vídáme.“

Karel Vácha nastoupil také do jednoho reprezentačního zápasu. „Jsou to příjemné vzpomínky,“ vyloví v paměti kvalifikaci MS 1998. „Jezdil jsem s týmem po zápasech, nastoupil jsem ale do jediného utkání. Na Faerských ostrovech.“ V té době prožíval excelentní zakončovatel skvělé období. Ve Slavii byl jasně útočníkem číslo 1. „V té sezoně jsem dal čtrnáct gólů. Za dvě sezony jich i s pohárovou bilanci bylo celkem kolem třiceti.“

O tom, že góly dávat umí, Jihočeši dobře věděli. „Je pravda, že podobnou fazonu jsem měl i v Budějovicích, ale odtud bylo do nároďáku dost daleko.“ Přesto se už v roce 1996, jak jsme zmiňovali, právě před legendární cestou na ME, objevil v širším kádru české reprezentace. „Jenže jsem si v dubnu utrhl sval, prakticky celé jaro jsem nehrál, o Evropu jsme tehdy přišel.“ Tak to prostě ve světě fotbalu chodí… Je mu padesát, ale pohybuje se, hlavně v přírodě, velmi svižně. Zvládl i operaci kyčle.. „Operoval mě doktor Held, když se ráno vzbudím, většinou mě nic nebolí. Hraju občas fotbal, v zimě pravidelně chodím na hokej, hraju tenis. Někdy si jdu zaběhat.“ A co jeho Hluboká? Hřiště je nádherné, tribuna překrásná, „umělka“ hned u nosu. Jenomže tradiční klub hraje „jen“ I. A třídu. „Kvalita zázemí by určitě na divizi měla, ale optimální pro nás je krajský přebor, kam chceme postoupit,“ naznačuje Karel Vácha aktuální fotbalové plány.