Obávaný kanonýr Svatopluk Vokurka (35) na jaře překročil magickou hranici sta branek, nastřílených v dresu Bavorovic. Svědomitému kronikáři nemohl významný zápis do historie oddílu uniknout, a tak před derby s Hlubokou útočník slavnostně převzal zdařilou plaketu s miniaturou kopačky.
„Já to ani nevěděl, protože si góly nepočítám, řekl mi to až kronikář,“ tvrdil renomovaný krajský střelec, jenž dával góly prakticky všude, kde hrál, ať to bylo na Hluboké, v Akře nebo ve Čtyřech Dvorech.
Nejhezčí branku kariéry prý vstřelil v Lažišti při utkání I. A třídy. „Dal jsem gól nůžkami mezi penaltou a velkým vápnem,“ vzpomíná na efektní kousek, který s povděkem kvitují i diváci.
V útoku Vokurka nejraději nastupoval s Michalem Martincem po boku. Setkali se spolu v dresu Akry i v Bavorovicích – a oběma šla spolupráce náramně k duhu! Na hřišti našli společnou řeč, proto Svatopluk Vokurka neváhá označit bývalého spoluhráče za nejlepšího fotbalového partnera, s jakým kdy hrál. „Myslím, že mi nahrál na nejvíce gólů. Škoda, že kvůli bolavému kolenu skončil, protože jinak by ještě mohl hrát. Pořád by byl platný,“ je přesvědčen Vokurka, jenž má pověst specialisty na postupy do vyšších soutěží. „Bylo jich celkem sedm,“ počítá. Jen Marineru pomohl z okresu do I. B, nechyběl ani u toho, když Bavorovice vítaly krajský přebor. „Mezitím jsem slavil postup na Igle a ve Čtyráku,“ doplňuje sbírku, která je mezi aktivními fotbalisty v kraji ojedinělá.
Jubilejní stou branku si připsal na konto v prvním jarním kole v Chýnově. „Venca Novotný zahrál roh, někdo hlavičkoval, z brankové čáry jsem dokopl míč do prázdné brány,“ popisuje svou trefu. Další dva góly přidal v Protivíně. Při otázce, na kolik si jich ještě troufá, Svatopluk Vokurka jen pokrčí rameny. „Nevím, chci skončit. Ale já končím každý rok,“ připouští s úsměvem.
Možnost, že zaokrouhlí počet bavorovických branek třeba na sto dvacet, prý není nereálná. „Uvidíme, jak bude sloužit zdraví,“ podotkl pětatřicetiletý fotbalista, postrach všech obran.