Po výhře nad Srubcem (3:1) to chvíli vypadalo, že se nic velkého dít na trávníku nebude. Omyl.

Sotva se borovanští hráči vydýchali, někdo přinesl láhev sektu, jiný zase bílá trika s nápisem vítěz OP. A začalo se slavit. Netrvalo dlouho a trenéra Mičana – navzdory jeho protestům – obklopili hráči, aby ho několikrát opatrně vyhodili směrem k zamračené obloze.

Dvě kola před koncem si Borovany pojistily titul okresního přeborníka.

Když byla ta šance, chtěli jste už o postupu rozhodnout definitivně a nenechávat nic náhodě?
Samozřejmě. Každý zápas je důležitý, ale teď to zrovna vyšlo tak, že přijel soupeř, který je na druhém místě, takže kluky nebylo třeba ani zvlášť motivovat. Chtěli zkrátka ten zápas vyhrát, zvládnout ho, a to se nám povedlo. Důležitý byl vstup do zápasu. Povedlo se nám dát už asi ve druhé minutě gól, soupeř se pak musel tlačit dopředu a my některé šance ještě nevyužili. Po kontaktní brance Srubce přibyly problémy, protože se zranil Standa Linhart, museli jsme přeskupit obranu, ale kluci to zvládli. Vyhráli jsme zaslouženě.

Když jste v 68. minutě zvýšili na 3:1, bylo zřejmé, že dát vám tři góly bude nad síly Srubce.
Třetí gól byl pojišťovací. Mohli jsme zápas rozhodnout dřív, ale při dvou třech brankových příležitostech, které jsme měli, nám chybělo více klidu. V tak důležitém zápase tam trochu křeč byla, ale hlavní je, že tam i ten třetí gól nakonec padl.

Pro Borovany je postup do krajské soutěže velká událost. Vnímáte to, i když jako trenér za fotbalem do Borovan dojíždíte?
Každý postup je krásný, ovšem tady v Borovanech si lidé takový úspěch obzvlášť zaslouží. Takové nadšence, jako jsou tady, člověk těžko jinde hledá! Počínaje městem, sponzory a činovníky konče, všichni fotbalem žijí. Zapomenout nemohu na mého asistenta Jana Vodháněla. Lidé u mládeže dávají základ tomu, aby tu fotbal pokračoval, a dorostenci v sestavě proti Srubci své kvality potvrdili. Zvládli velice dobře začátek zápasu, od nich se odvíjely naše gólové šance. Borovany si postup zaslouží.

Duel se Srubcem byl šlágr, pečetili jste v něm postup, ale sám o sobě nerozhodl.
Ze soupeřů zbyl ve hře o postup jen Srubec, který hrál dobrý fotbal. Ale my se na sezonu dobře připravili, povedl se nám konečně začátek sezony a do téhle chvíle jsme neprohráli. Kromě zápasu v Lišově jsme všechny ostatní zápasy na jaře vyhráli, a to bylo klíčové.

Jak se říká, kolektiv šel tvrdě za svým, tedy za postupem?
Parta byla vynikající. Skoro bych řekl, že někteří kluci ani nepotřebují trenéra, protože sami vědí, co mají na hřišti dělat. Jsou tu zkušení borci. A vedle nich zase mladí, dorazové ročníky z dorostu, a ty se vedle nich mohou naučit hrát dobrý fotbal. Věřím, že i jim postup prospěje. Že si uvědomí, že ti lidé okolo dělají pro ně, a oni na oplátku budou chtít ukázat, že fotbal hrát umějí.

Na Hluboké jste slavil na jaře 2002 postup do divize, ale v Borovanech je to vaše vítězná premiéra v roli hlavního trenéra. Měl jste větší zodpovědnost, je tedy i větší radost?
Zodpovědnost cítíte vždycky, postup je totiž trochu svazující, ať vyhrajete krajský přebor nebo okresní přebor. Jak pro trenéry, tak i hráče a lidi kolem. Mám radost z rtoho, že se tu povedlo udělat kus práce a kluci své snažení dotáhli do konce. Musím jen zopakovat, že tenhle postup si zcela zasloužili.

Ptám se uprostřed oslav, přesto mi to nedá – přemýšlíte už o příští sezoně?
V náznacích jsme už o příští sezoně mluvili, ale nechávali jsme si to až na chvíli, kdy tuto sezonu definitivně dotáhneme do úspěšného cíle. To se teď stalo a čeká nás další práce – dojednat přestupy některých hráčů, doplnění kádru a další věci kolem. Chci jednat s každým hráčem osobně. Je dobře, že jsme rozhodli s předstihem, čtrnáct dnů před koncem jara, a máme teď dost času dát všechno dohromady na příští sezonu.

Už víte, že v Borovanech zůstanete?
Svoji představu o dalším působení mám a s předsedou oddílu Václavem Tůmou jsme se domluvili. Mé slovo platí: pokud nepřijde lukrativní nabídka, zůstanu v Borovanech.