Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Co chybělo k tomu, abyste alespoň z jedné z těch svých příležitostí dal gól?
Při té první, kdy jsem šel do souboje s Pleškem, jsem na chvíli ztratil balon a než jsem ho našel, když mi zase spadl pod nohy, byl Hruška už u mě strašně blízko. Já se to snažil nějak prorvat, ale napálil jsem míč do něj. Ani nevím, kam jsem ho trefil. Zda do ruky, či někam jinam.

A ta druhá příležitost ke konci utkání?
Dostal jsem se do vápna a chtěl rychle vystřelit levačkou na zadní tyč, jenže jsem Hrušku asi málo obstřelil a on mě zase vychytal.

Jsou pro vás zápasy s Příbramí stále ještě více prestižní než ty jiné?
Strávil jsem tam šest a půl roku, tak to trošku víc prestižní asi bude. Nicméně byl to proti nim už čtvrtý zápas, ale hlavně jsem si to, že hrajeme proti Příbrami, nijak nepřipouštěl. Já věděl, že hrajeme o život, a bylo úplně jedno, zda hrajeme s Příbramí, nebo s kýmkoli jiným.

Co cítíte bezprostředně po zápase?
Co cítím? Zklamání, hlavně ale obrovský vztek. Sami jste viděli, co se tu dělo.

Máte na mysli tu podivnou penaltu?
K tomu jen těžko mohu něco říct, vím jen to, co mi říkal Michal Daněk. Já – a myslím si, že každý, i rozhodčí, museli koukat na půlku, kde byl balon. Nechápu, jak se sudí Drábek najednou může otočit a odpískat penaltu v malém vápně… A ta červená? Dát ve dvacáté minutě druhou žlutou kartu za hození balonu, když ho Řízek házel směrem, odkud se mělo kopat, to tedy klobouk dolů… Nehledě na to, že první žlutou dostal za to, kdy jsme naopak my měli kopat penaltu.

Ať tak, či onak, zápas s Příbramí pro vás byl klíčový v boji o záchranu v lize a vy jste v něm nezískali ani bod. Co to pro vás znamená?
My dobře věděli, o co hrajeme. Myslím si taky, že jsme na hřišti nechali všechno. Řekl bych, že po Ostravě to na jaře byl náš nejlepší zápas. Bohužel to nevyšlo a teď to budeme mít sakra těžké. Musíme jenom doufat, že bodovat nebudou ani Hradec Králové, ani Teplice a my jim tudíž budeme pořád na dostřel. A teď v sobotu právě v Teplicích musíme vyhrát. Jen pak bude ještě nějaká šance.

Daněk myslel, že se píská faul na něj

Penaltový střet českobudějovického gólmana Michala Daňka s příbramským Jugasem nikdo z trenérů obou týmů, ani nikdo z novinářů a pravděpodobně ani z diváků nezaregistroval. Byť z té penalty Příbram klíčový duel o záchranu v Č. Budějovicích vyhrála. Jak vše viděl brankář Daněk sám, na to odpovídal přítomným novinářům.

Michale, k čemu mezi vámi a Jugasem vlastně došlo?
Letěl vysoký míč do vápna, já do něho šel, odehrál jsem ho, a když už byl balon někde na půlce, na mě pořád leželi dva hráči. Snažil jsem se jim vysmeknout a rozhodčí odpískal. Čekal jsem, že píská faul na mě, jenže on k mému úžasu zapískal penaltu proti nám. To prostě nechápu.

Z vašeho pohledu to tudíž penalta nebyla?
Jak říkám, jeden hráč mě držel v pase za dres a druhý za ruku. Já se snažil vytrhnout a sudí pískal penaltu.

Byl to pro vás tudíž hodně překvapivý verdikt?
Samozřejmě, já myslel, že píská faul na mě.

Vidíte ještě naději na záchranu?
Nevím, co k tomu říct… My bojovali a hráli jako o život, ale ty tři body jsme urvat nedokázali. Nemáme se za co stydět, myslím si, že i v deseti jsme podali dobrý výkon. Ale máme jen sedmnáct bodů a zápasů do konce ligy už ubývá. Nicméně vzdát to nesmíme, musíme bojovat dál.