„Dvakrát týdně jsem jezdila trénovat do Prahy a o sobotách a nedělích po celé republice na zápasy. Byly to holčičí týmy mladších a starších žákyň Sparty," vzpomíná na tříleté období Tereza Bočková, jež nakonec své angažmá ve Spartě musela vzdát. „Měla jsem třeba školu do půl třetí a v půl druhé jsme měli vyjet do Prahy. Nestíhala jsem…," vysvětluje fotbalistka.

Vyměnit Týn za Prahu nechtěla, a tak logicky muselo přijít zásadní rozhodnutí: „Než jít do Prahy na školu, raději jsem fotbalu nechala."

Od té doby závodně nehraje, i když by mohla. Na jihu už několik sezon ženské týmy nastupují v krajském přeboru, ale ona raději střílí góly s florbalovou holí. „Já jsem teď ráda za to, že hraji za školu s holkama, protože jsme kamarádky. Za Týn hraji florbal a reprezentuji školu i v jiných disciplínách, než je fotbal, třeba v atletice, takže toho mám dost," ujišťuje Tereza Bočková, že se sportu věnuje měrou vrchovatou.

Ženský tým se schází i v Týně, i když soutěž nehraje. „V přípravě na zápasy jsme si proti němu zahrály," říká Bočková. Při zápasech Coca-Cola Cupu se stala prodlouženou rukou trenéra Vágnera. Se soutěžním fotbalem má totiž zkušenosti jako jediná z celého školního týmu. „S trenérem jsme se radili, co hrát," přikyvuje kapitánka.

Jednou se ale výběr kamarádek ze školních lavic rozpadne. Co bude pak? „Mám z fotbalu i nějaká zranění. Zlobilo mě tříslo, nechci to pokoušet," neplánuje Bočková návrat na trávníky. „Budu pokračovat ve florbalu," má jasno žákyně 8. třídy ZŠ Malá Strana v Týně nad Vltavou.