S místními fotbalisty z okresního přeboru vystoupal až do I. A třídy! I ve fotbale ale přijdou dny, kdy se nedaří, a pod Mičanem si výsledková krize sedla na tým letos na podzim. Marné čekání na výhru ho přimělo k rezignaci. Víru, že se do Borovan zase vrátí vítězná nálada, sice neztratil, přesto vycítil, že nadešla správná chvíle vydařené angažmá ukončit.

„V Borovanech se se mnou hezky rozloučili při domácím zápase se Čtyřmi Dvory. Dostal jsem krásné hodinky v borovanských barvách. A kluci ještě koupili láhev, na kterou jsem je na oplátku pozval k nám do hospody na Hlubokou,“ říká Miroslav Mičan, bývalý kouč Borovan.

Poslední duel v Bavorovicích sledoval jako divák a po něm se na Hluboké ujal role hostitele. „Až na výsledky bylo vše v pořádku. Zažil jsem s Borovany jen hezké věci. A přestože se nám v I. A třídě nedařilo a někteří členové vedené chtěli, abych pokračoval, já řekl, že se musíme pokusit s manšaftem něco udělat,“ vrací se k rezignaci.

Porážka v Lišově 2:4 v 9. kole byla posledním hřebíčkem. „Po zápase v Lišově jsem viděl, jak je mužstvo hrozně dole, že hráči mají svěšené hlavy. Dostali jsme gól v posledních vteřinách prvního poločasu a v kabině bylo úplně mrtvo. Už jsem nedokázal mužstvo pozvednout, neměl jsem sílu – a v tu chvíli jsem se definitivně rozhodl. Už předtím jsem avizoval výboru, že pokud se nám tenhle zápas nepovede, musí přijít nějaká změna. Dohodli jsme se, že to tak bude lepší – snad!“ vypráví Miroslav Mičan.

Po podzimu už věděl, že změna u kormidla ke kýžené první výhře Borovany nepřivedla. Ani jarní předehrávka v Bavorovicích zlou sérii neukončila . . .

„Samozřejmě mě to mrzí. Chodil jsem se na kluky koukat, když to šlo. Nový trenér Láďa Klimeš říkal, že hráli výborný fotbal, ale výsledky nepřišly a na hráčích bylo vidět, že jsou v křeči, nikdo si nedovolil nic navíc. Může jim pomoci jedině přestávka. Musí hodit všechno za hlavu, možná mužstvo posílit podle představ trenérů. A pokud se to povede, věřím, že Borovany nejsou mužstvem, které by mělo být odepisováno,“ míní.

Trenér přiznává, že neopouštěl nováčka I. A s lehkým srdcem. „Na druhou stranu povedlo se tam odvést hodně práce, stojí za tím dost výsledků a dřiny. Nebylo to jednoduché rozhodování, ale tu vnitřní sílu jsem našel,“ říká.

Netají se tím, že svým svěřencům na podzim vyčítal slabší tréninkovou morálku. „Pořád jsem na ně apeloval, že jsou jediný manšaft v I. A třídě, který trénuje dvakrát týdně! A když po zápase v Lišově sami řekli, že půjdou třikrát týdně na trénink, tak jsem z toho měl docela dobrý pocit.“

I kapitán týmu Miroslav Račák potvrdil fakt, že na tréninky začalo po změně na lavičce náhle docházet více hráčů. „Třeba to je mým odchodem, to je už jedno, ale utvrdilo mne to, že jsem udělal správné rozhodnutí,“ přemítá fotbalový trenér.

Za klíčové považuje, aby hráči v zimě poctivě odpracují, co je třeba. Kvalitní příprava může Borovany – obrazně řečeno – postavit zase na nohy. „Hodně nás vyšťavila postupová sezona, honička se Ševětínem. Letní příprava je hrozně krátká, do ní přijdou dovolené a hned se naskočí do vyšší soutěže,“ popisuje Mičan těžkou roli Calofrigu, kterou si vyzkoušel dva roky po sobě. V I. B se ani neohřál a po jedné sezoně znovu postupoval. „Navíc se zranili tři hráči, mladé pušky, které, jak jsem věřil, měly mužstvo oživit. A tyto negativní věci se sečetly. Mužstvo se opravdu potřebuje přes zimu dobře fyzicky připravit, protože pokud si vzpomínám, vyhráli jsme na podzim jenom jednou, možná dvakrát druhý poločas. Mužstvo odcházelo fyzicky,“ analyzuje Mičan.

Budoucnost fotbalového trenéra, který se jako asistent podepsal po boku Miroslava Váci i pod historický postup Hluboké do divize, je zatím nejistá. „Některé oddíly se ozvaly. Čekal jsem, až skončí podzimní sezona. Zimní období je pro trenéra ideální – má dost času, aby si připravil mužstvo podle svých představ,“ naznačuje Miroslav Mičan, že by se nebránil případné nabídce. „Nějaké kontakty s kluby proběhly, ale nic jsem nepřislíbil, a teď záleží na nich, zda se mnou vstoupí do dalších jednání, jestli mne budou chtít,“ uzavírá bývalý kouč Hluboké, Hrdějovic a naposledy Borovan.