Jako první se ve středu večer dotkl trofeje kapitán Kamenného Újezda Jiří Šimek. Za chvíli už pohár, naplněný šampaňským, putoval od hráče k hráči. Je ve správných rukou.


Výkop se opozdil, protože Protivínští dorazili necelých deset minut před stanoveným začátkem utkání. „V 17:23. Už jsme se bavili o tom, jestli vůbec přijedou,“ přiznal trenér domácích fotbalistů Jiří Vaník. Z autobusu vystoupil kombinovaný tým dorostu a rezervy. „Z áčka tu byli jen Hornát, Čech a Vojta,“ přiznal trenér hostů Mišjak, bývalý obránce tvrdý jako žula, toho času však v trestu mezi diváky a myšlenkami trochu jinde – v krajském přeboru. „Musíme se zachránit a uvidíme, co bude příští rok, jestli soutěž vůbec přihlásíme,“ naznačil starosti o fotbal v Protivíně.


Přesto hráči s platanem na dresu vstoupili do utkání aktivněji a brzy mohli smazat jednobrankové manko, které nabrali v domácím utkání. Ve 4. minutě domácí brankář Brejžek podcenil malou domů od Šimka a míč mu vypadl z rukou. Když se ho zmocnil dotírající Krčil, nezbylo mu, než mladíka zastavit za cenu faulu. Chybu však vzápětí bezezbytku odčinil, protože nařízenou penaltu Hornátovi skvěle vyrazil nohou!


Rozhodčí Pečenka neváhal nařídit penaltu ani na druhé straně a Zeman ji v 15. min. bezpečně proměnil – 1:0.


To už domácí hru vyrovnali a postupně získávali navrch, i když do vyložených šancí se nedostávali. Když ve 49. min. Krčil nedosáhl na Fialův centr, zatímco hned z protiútoku Soukup zakončil samostatnou akci druhým gólem, bylo prakticky rozhodnuto. „V tu chvíli jsem věřil, že dotáhneme zápas do vítězného konce,“ uvedl domácí kormidelník Jiří Vaník, protože hosté by museli vstřelit tři góly, aby si vynutili alespoň prodloužení. S tímto vědomím se Sokol trochu stáhl, soupeři povolil trvalou, leč platonickou územní převahu.


„Domácí víc chtěli, i u nás byli bojovnější. Pro nás zápas neměl zvláštní význam,“ překousl Mišjak druhou finálovou porážku. Pohled na opuštěnou střídačku hostů ve druhé půli byl hodně zvláštní . . .  „Jsme rádi, že jsme v týdnu vůbec dali mužstvo dohromady,“ podotkl.


Domácí kouč, přesně jak sliboval, přistoupil k zápasu se vší vážností: „Nikoho jsme nešetřili,“ potvrdil Vaník, jehož svěřenci měli radost nelíčenou, ale přece jen umírněnou. Nebylo těžké dovtípit se proč. „Pořád nás drží při zemi I. A třída, kde potřebujeme získat ten bod jistoty. Pokud se povede obojí, určitě nás čeká pěkná dokopná, kde se emoce projeví naplno. Pohár je teď dílčí úspěch. Cenný, ale dílčí,“ vysvětloval Jiří Vaník.