"V Dynamu jsem tudíž už od žáků, nejradši ale vzpomínám na roky v dorostu u pana Kubeše. My jsme tenkrát měli hodně dobrý dorost,“ přibližuje své fotbalové začátky.

V Dynamu ho vedle obou legendárních koučů Kyslíka a Kubeše vedli i další známí trenéři. „Třeba Ruda Nowak, Čurda, Manda Linhart, Viktor Lavička, s nímž jsem si před vojnou taky zahrál, anebo Zavadil, Žurek či Cerman,“ namátkou přidává další jména těch trenérů, kteří ho v Dynamu vedli.

„Na vojně jsem hrál v Žatci třetí ligu, což byla na tehdejší budějovické poměry relativně vysoká soutěž, protože tady se v té době hrála nejvýš divize,“ připomíná.

Ještě o soutěž výš si po vojně zahrál v Děčíně. „Dva roky jsem tam hrál druhou ligu, ta ale byla tehdy celostátní, takže jsme bojovali i s Banskou Bystricí či Interem Bratislava,“ připomíná.

O tom, že se mu v Děčíně dařilo, svědčí zájem prvoligových klubů. „Ozvala se Plzeň a dokonce i Slavia,“ říká.

Volil ale jistotu, kterou viděl doma v Dynamu. A jak říká, nikdy nelitoval. „My tady měli výbornou partu i kvalitní mužstvo. Chodilo i dost lidí a málokdo z Budějovic vozil body,“ vzpomíná na „železnou obranu“ ve složení Tobiáš, Havel, Jodl, Melka, ze které měli všichni soupeři velký respekt už hodně kilometrů před jihočeskou metropolí.

„To je pravda, my se s nikým nemazlili,“ směje se Karel Melka, jedním dechem ale přidává, že on jako jediný z této čtveřice nikdy nebyl vyloučen. Hrával totiž tvrdě, ale i čistě. „Naší výhodou bylo, že jsme hráli ve stabilním složení, jen Frantu Tobiáše vystřídal po čase jeho bratr Pavel.“

V Dynamu jako hráč skončil v šestatřiceti. „Mrzelo mě to, ale naštěstí jsem u manšaftu zůstal jako asistent,“ netají se svou spokojeností, že mu tehdy Dynamo dalo šanci i v jiné roli. Hned první rok, kdy dělal asistenta Karlu Přenosilovi, zažil v sezoně 1984/1985 velkou radost z historického postupu do I. ligy.

„My se učili, jak se liga dělá, ale byly to nádherné chvíle,“ líčí, jak při zápase proti Spartě se lidi na stadion málem nevešli. „Táta dělal pokladníka a vím, že přišlo přes deset tisíc diváků, a protože se tehdy stavěla tribuna, mnozí z nich byli navěšeni na lešení, jinam by se nevešli.“

V Dynamu si udělal trenérskou profilicenci. „A dodnes platnou,“ říká hrdě a vybavuje si některé další trenérské štace. „S Vlčkem v Dynamu u mládeže, dva roky v divizních Prachaticích, tři roky krajský přebor v Lokotce.“

Po revoluci začal podnikat, a trenéřinu proto omezil. „Na ligu ale chodím na každý fotbal, a když hrají kluci poblíž, jezdím i ven,“ ujišťuje. „Letos to dost dlouho vypadlo všelijak, konec podzimu to ale vylepšil. Takže žijeme a doufám, že to na jaře dobře dopadne.“

Před posledním podzimním zápasem byl uveden do klubové Síně slávy Dynama. „Velice si toho považuji,“ říká.

V neděli Karel Melka slaví šedesátku. „Nějak nám to rychle uteklo,“ pokyvuje hlavou.