Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Útočník Karel Zvěřina (30) vynechal soutěžní podzim, odmítá zájemce o své služby a nic nenasvědčuje tomu, že by měl naskočit s některým týmem do zimní přípravy.

„Pořád odpočívám,“ usmívá se Zvěřina, jenž v létě přerušil aktvní činnost, ale rozhodně nelenoší: „Mám spoustu aktivit, takže je to asi divné, málokdo tomu věří, ale fotbal mi zas tak moc nechybí. Hýbu se možná víc než dřív – lyžuju, hraju squash, volejbal, florbal. Snažím se něco dělat,“ ujišťuje Karel Zvěřina.

Že se udržuje v kondici, hlásil i trenérovi Českého Krumlova Lubomíru Pintérovi, když mu volal, zda přece jen nezahájí se Slavojem zimní přípravu. „Z Krumlova odešli někteří kluci, hrozně by chtěl, abych s nimi začal, ale asi ne,“ kroutí hlavou útočník, jenž se nerozhodl ze dne na den. Dopředu avizoval, že skončí. „V Krumlově jsem mluvil i s vedením, lidé jsou tam rozumní, tak myslím, že mě pochopili, a až tam přijedu, nebudou se na mě mračit,“ věří Karel Zvěřina.

Všechny nabídky zatím slušně odmítl. Lákali ho do roudenského béčka a trvalý zájem o něj mají kamarádi v Nové Vsi. Tomáš Pintér se ho zase pokoušel lanařit k sobě do Plané, ale také neuspěl.

„Na fotbal jsem nezanevřel, to vůbec ne!“ odmítá Zvěřina. „Kolektiv a hra samotná mi chybí, někdy bych si šel zahrát, ale pak jsou tu i jiné věci, které mi vůbec nechybí.“

Na podzim se zajel podívat na divizi do Třeboně, byl mezi diváky na Složišti, ale jinak fotbal pustil z hlavy. Ani na sestup s Roudným nemyslel. „Vzpomínám na ten půlrok rád, a hlavně se s kluky pořád vídám. Občas někam zajdeme.“ Nechyběl na vánočním setkání bývalých a současných hráčů Malše ve sportovní hale. „Bylo to příjemné. Pak jsme ještě jeli posedět do Roudného,“ liboval si ve společnosti fotbalových přátel.

Nejpravděpodobnější zůstává jeho přesun do Nové Vsi. Termín je neznámý. „Bóža Češka začal už teď v zimě,“ zaznamenal. „Volal mi, že jde běhat. Nejspíš budu chodit ve čtvrtek s kluky do nafukovačky – pokud mě tedy budou chtít a nenaruším jim tréninkový plán,“usmívá se Zvěřina. A dál vytrvale odráží dotazy, kdy zase začne kopat do míče. Ten správný moment si vybere sám, až uzraje čas k návratu. „Kdyby měl být ten půlrok v Roudném můj poslední, tak jsem si ho užil. Byl úžasný, i když jsme se chtěli zachránit a nepovedlo se. Nebral bych to jako špatný konec. Ale snad ještě bude mít pokračování…,“ přemítá.