Obličej rozzářený úsměvem je pro loutky a sochy českobudějovického řezbáře Josefa Hanusche typický. Stejně jako pro něho. Dobrou náladu mu dodává i práce. „I když to cizí slovo nemám rád, musím říct, že jsem workoholik.“
Zdroj: Deník/Martin Tröster
Botička se z dřevěného špalku pod řezbářovýma rukama vyklube během chvíle.
Zdroj: Deník/Martin Tröster
Zdroj: Deník/Martin Tröster
Broušení dlát, to je rituál, který musejí řezbáři podstupovat alespoň jednou týdně. Nečíhá-li na ně ve dřevě skrytý hřebík.
Zdroj: Deník/Martin Tröster
Nejdřív upevnit, pak řezat. Do dřevěné sochy Josef Hanusch zavrtává vrutošroub, s jehož pomocí si pak dílo upevní na řezbářskou stolici, laicky ponk. To aby mohl dlátem pořádně zabrat.
Zdroj: Deník/Martin Tröster