Háčkování je časově náročným koníčkem. Zatěžuje ruce, oči, páteř a vyžaduje trpělivost i přesnost. Pro Evu Haltufovou z Hradce Králové je ale příjemným odpočinkem.

Háčkování vyvolává pocit štěstí

„Výhodou je, že háčkovat se dá téměř kdekoliv a v kteroukoliv dobu. Řekla bych, že na háčkování může vzniknout dokonce určitý druh závislosti. Jsem ráda, když se dílo podaří a pod mýma rukama vznikne z příze medvídek, který má duši a který někoho potěší. To mě naplňuje a vyvolává ve mně pocit štěstí,“ uvádí šikovná důchodkyně, která se háčkováním figurek věnuje zhruba 5 let. Manžel ji v tom podporuje a je podle ní tolerantní a trpělivý.

„Vyrůstala jsem u babičky a dědy, kteří mě vedli k ručním pracem. Babička pletla, háčkovala, šila, vyšívala a já jsem se to od ní naučila. Měla jsem také šikovnou sousedku, která se při mém učení obrnila trpělivostí a ukázala mi další skvělé techniky háčkování,“ říká s láskou Eva Halfutová.

Její děda byl prý opravdovým kutilem a v dobách, kdy nebylo nic k sehnání si vždy dovedl poradit, prostě co nebylo, to vyrobil. Od vyřezávané lampičky až po skříň do obývacího pokoje. „Vše uměl opravit, žádná věc se nevyhodila, dokud sloužila,“ vzpomíná původním povoláním úřednice.

close Háčkované figury info Zdroj: Se svolením Evy Haltufové zoom_in Každá uháčkovaná figurka je originálem.

Co se nedá koupit, dá se uháčkovat

V dobách jejího mládí to nebylo s oblečením jednoduché. Kdo uměl šít či plést, měl velkou výhodu. „Takže jsem si svůj šatník vytvářela podle svých návrhů a také jsme kopírovala módní styl mých idolů. Tyto dovednosti se mi velmi hodily i v době, kdy jsem měla malé děti. Co se nedalo koupit, to jsem jim ušila, upletla či uháčkovala,“ říká usměvavá paní, které je šedesát šest let.

Jednoho dne se jí dostal do rukou časopis, kde byla vyfocena uháčkovaná sovička. „Sovička se mi zdála jednoduchá a nepřišlo mi, že by na tom mělo být něco těžkého. Zakoupila jsem pár klubíček barevné příze a zkusila uháčkovat tzv. testovací sovičku. Povedla se a já jsem zjistila, že háčkování se nezapomíná a že je mi ze všech ručních prací nejbližší. Navíc to byl příjemný relax a moc mě to bavilo,“ popisuje svůj návrat ke koníčku.

Jednoduchý háčkovaný medvídek nejen pro začátečníky:

| Video: Youtube

Háčkované panenky, opičky i žabky

Záhy tak vznikly dalších sovičky, po nichž se pustila i do další, složitější tvorby. „Naháčkovala jsem různé panenky, oblečky na panenky, andílky, opičky, zajíčky, žabky. Pídila jsem se po dalších informacích kolem háčkování. Moc jsem toužila po tom uháčkovat medvídka. Nejlépe takového, jako byl v knížce Můj Míša, kterou jsem jako malá milovala,“ vzpomíná Eva Halfutová na zálibu v medvídcích. Ta jí zůstala dodnes.


Nahrává se anketa ...

Háčkovaní medvídci jako srdcovka

„Zprvu se mi to moc nedařilo, ale nakonec jsem sehnala návod, který se podobě Míšy dost blížil. Pak už stačilo uplést nějaké oblečení, k nim ještě uháčkovat batůžek a další doplňky. Medvídci se stali mou srdcovkou,“ říká a dodává: „Vznikali další a další, různé typy i velikosti, použila jsem různé materiály, od tenké příze až po silnou žinylku. Figurky vyplňuji dutým vláknem. Někteří z nich mají dokonce pohyblivé končetiny i hlavičku.“

K šikovným kutilům patří i Petr Živnůstka. Podívejte se na jeho nápad:

Své figurky vždy vybavuje různými drobnými doplňky, jako jsou korálky, přívěsky a malé knoflíčky. Každý medvídek je podle ní originálem. „I když se budete snažit uháčkovat všechny díly stejně, stačí při sešívání položit jinak čumáček, vsadit byť jen o milimetr jinak očička a medvídek získá úplně jiný výraz,“ dodává.

Velká výzva? Háčkované miniatury

Velkou výzvou jsou pro Evu Haltufovou miniatury. Například medvídek i s výbavou v plechovém kufříku nebo ve skořápce od ořechu.

„Toho ve skořápce jsem uháčkovala z tenké perlovky. Měří zhruba 2,5 centimetru. Daleko větším problémem než uháčkovat tak malého medvídka je opracovat skořápku tak, aby šla zavírat a otevírat. Musel se do ní vložit pantík a přiznám, že mi jich pár vyrobil šikovný kamarád. Velmi mě překvapilo a zároveň potěšilo, že moji medvídci jsou žádaní a že dělají radost,“ říká vděčně.