„Začalo to tím, že jsme sledovali televizní pořad Malá farma. Moc se nám to líbilo, ale neměli jsme dům a zahradu. Řekli jsme si proto, že musíme vytěžit maximum z toho, co máme,“ vzpomíná Petra Vogelová na rozhodnutí farmařit v paneláku.
Farma v paneláku:
V ČLÁNKU SI PŘEČTETE:
* Džungle na balkoně
* Rybičky na maso
* Drůbež na vajíčka
* Bourají pravidla
Manželé Vogelovi jsou oba panelákovými dětmi a na venkov se přestěhovali, když bylo Petře deset a Alešovi sedmnáct let. „Rodiče si pořídili skleník a chovali nějaká zvířata, ale my jsme byli puberťáci a vůbec nás to nezajímalo. Trávit víkendy tím, že budu čistit kurník slepicím a rýpat se v zemi, mě vůbec nebavilo,“ vzpomíná Aleš.
Petra Vogelová zase miluje zvířata, v bazénku chovala žáby, měla kočku, psa i potkany.
Začalo to rostlinami
Život v paneláku je ale úplně něco jiného. Nejprve tam Vogelovi začali na parapetech pěstovat rostlinky. Petra Vogelová si pořídila citronovník, bylinky a pažitku. To jim na nějakou dobu vystačilo. Potom ale rozšířili pěstování i na balkon. Na jihozápadní straně se dařilo cibuli, cuketě, cherry rajčatům, borůvkám a jahodám.
„Po zábradlí šplhaly fazolky, v truhlíku jsme měli jahody a nechyběly ani květináče s borůvkami. Bylo tam toho opravdu hodně. Na sušení prádla jsme v létě mohli zapomenout. Byla to hotová džungle,“ směje se Aleš Vogel.
Rybičky na maso
To by bylo ještě v pořádku. Zeleninu v paneláku pěstuje kde kdo. V dalším kroku se už ale Petra a Aleš Vogelovi pořádně odvázali. Pořídili si rybičky na maso.
Zkoumali na internetu, které ryby lze chovat a nemusí se jim zároveň speciálně upravovat životní podmínky. Například při chovu pstruhů musíte mít nejen větší akvárium, ale i silnější filtraci, abyste jim udělali podmínky, jako jsou v řece.
„Manžel našel tilápii nilskou, rybu, kterou chovali už ve starověkém Egyptě. Je to okounovec a je naprosto ideální. Má totiž slušné nárůsty, výborné maso a kostru jako pstruh, takže tam není moc obírání malých kůstek,“ vysvětluje Petra.
Nahrává se anketa ...
Drůbež na vajíčka
U toho ale Vogelovi nezůstali a do čtrnácti dní po rybičkách začali chovat drůbež na vajíčka.
„Slyšeli jsme o lidech, kteří na balkonech chovají slepice, ale tímto směrem jsme nechtěli jít. A tak nám opět pomohl internet. Našel jsem ptáčka, který byl naprosto ideální poměrem velikosti a sneseného vejce, navíc tichý, malý a nenáročný. Křepelky vlastně chtějí jen pokojovou teplotu,“ vysvětluje Aleš Vogel na svém youtube profilu Cesta za svobodou.
„Můžete sice říct, že jsme blázni, ale spousta lidí má doma papoušky, ze kterých není žádný užitek a ještě k tomu pořád skřehotají,“ dodává Aleš Vogel.
Pořídili si tedy dvě klece a do každé umístili deset křepelek japonských. Klece s křepelkami podle Aleše stačí čistit jednou týdně a chov vůbec nesmrdí. Zápach přirovnává k morčeti.
„Byli jsme ale, co se týče vajíček, zcela soběstační. Pekla jsem z nich i cukroví a oddělovala jsem ty malinké žloutky a bílky. Měli jsme dokonce přebytky vajíček, a tak jsme je rozdávali,“ vzpomíná.
Bourají pravidla
Kamarádi a známí jsou podle ní zvyklí na to, že dělají věci jinak než běžní lidé. „Teď si zase ťukají na hlavu, že jsme YouTubeři a že jsme si předělali dodávku na karavan a jezdíme po světě,“ uzavírá Petra Vogelová s úsměvem.