Povídačky ze psí zahrady, slepičího dvorku a co se stalo za plotem.

A víte děti, kde je také nakreslený Žolík? No přece na kartách, ale je to šašek. I já jsem takový šašek. A jak vypadám? Můj kožíšek je černobílý. Srst kolem jednoho oka mám bílou a kolem druhého oka černou. Pacičky mám černé, tak to vypadá jako bych měl botičky. Ocásek mám zkroucený do vrchu. Umím tančit na zadních nohách a rád se vyblbuji. Ale také chodím na cvičiště a rád skáču přes všechny překážky. Už jsem získal i medaili a pohár v soutěži s jinými pejsky. Také hlídám dům a zahradu.

Jsem šťastný pes, mám rád své páníčky a oni mají rádi mne. Mám svoji velikou psí zahradu, na které mám plno hraček, ale nejraději chrochtající prasátko, které si nikdy nezapomenu vzít do pelíšku jak jdu spát. Když přijdou na zahradu děti, pak je švanda. Hrajeme si, děti vyhazují balón do výšky a já se snažím ho chytit.

Když jsem byl ještě malý, seznámil jsem se s jinými zvířátky na naší zahradě. Byla tam veliká kočka s velikýma očima a řekla, že se jmenuje Bobina. Chtěl jsem si s ní hrát a hodně jsem ji škádlil. Ona si ale hrát se mnou nechtěla, zvedla vždy packu a řekla mi, že když ji nedám pokoj, tak mě poškrábe po čumáčku.

U čtyř dubů, tří vrb, pod zelenou střechou – kapitola 17.

Na zahradě mám velikou zateplenou boudu. V zimě nejraději přebývám ve venkovní kuchyni. Je tam velká pohovka a hlavně moje deka, do které se vždy zachumlám, jak jdu spát. Někdy pozvu i Bobinu a pak si vyprávíme.

Bobina mi vyprávěla, že už má 15 let. Když byla mladší, měla dvě děti, kocoury Boba a Bobka. To bylo švandy. Schovávali se v botách, skákali a věčně spolu zápasili. Když se unavili, tak v těch botách usnuli. Jak už byli větší, museli odejít na službu do jiné zahrady. Od té doby už Bobina děti neměla.
Za psí zahradou žijí další zvířátka na slepičím dvorku. Kikirrrikí ozývá se. To kohout Karel oznamuje nový den. Vždy vylítne na nejvyšší místo v zahradě, nebo plot a křičí.

Povídala pipi Povídalka, že to na slepičím dvorku nemají lehké. Karel jim nařizuje, aby snášely vajíčka a také je počítá, jestli jsou všechna. Karel je namyšlený, jen se předvádí. Myslí si, že je pánem a všichni ho musí poslouchat. Brzo ráno by si ještě chtěli pospat, ale nemohou, protože je Karel budí tím svým kikirikí a to rrr natahuje, aby ho bylo více slyšet do jiných zahrad. Houser Žvak se moc zlobí.

U čtyř dubů, tří vrb, pod zelenou střechou – kapitola 16.

Jeho housata, kterým se to nelíbí, chtěla projít pod plotem a odplavat potůčkem, který teče za zahradou. Táta Žvak je prosil, ať zůstanou. Z toho důvodu se popral s Karlem. Žvak chytil Karla za křídlo a vláčel ho po celém dvorku. Karel mu utekl a vyletěl Žvakovi na záda a chtěl ho klovat. Už jsem se na to nemohl dívat a rvačku jsem ukončil. Řekl jsem jim, že se mohou stydět a měli by být kamarádi, ne se prát jako malí kluci.

Také na Karla hudruje i krocan Bolek. Jeho starší bratr Lolek už na slepičím dvorku není a on se teď musí starat o své sestry, Mílu a Máju. Když se Bolek načepýří, vypadá pak ještě větší. Jak se rozčílí tak mu zčervená celý krk. Každý se ho bojí. Ale já vím, že nikomu neublíží. Je to takový miláček. Jen rád straší a s každým chce být kamarád.

Já jsem domlouval Karlovi, aby nebyl tak přísný. Karel mi řekl, že i na slepičím dvorku musí být pořádek. A co se dělo za plotem? Velký srnec Hnědouš se pásl a o kousek dál srnka se dvěma mlaďátkama.Vždy když se přiblížili k plotu, velmi jsem se rozčiloval a moc na ně štěkal. Bylo to zbytečné. Oni se mne nebáli, protože věděli, že jsou za plotem. Nakonec jsem se s Hnědoušem zkamarádil. Hnědouš mi vyprávěl, že má velkou rodinu. Jeho manželka, se jmenuje Zrzka a každý rok se jim narodí dvě, nebo tři děti. On děti nevychovává. Stará se o ně Zrzka. Děti se narodí brzy na jaře a ona je vychovává až do podzimu. Hnědouš je ale hlídá.

U čtyř dubů, tří vrb, pod zelenou střechou – kapitola 15.

Vyprávěl mi, že je jednou napadli dva zlí psi a jeho rodina musela před nimi utíkat až do lesa. Je velké štěstí, že se nikomu nic nestalo. Od té doby neštěkám na Hnědouše ani na Zrzku a její děti.

Za náš plot se chodí pást všechny srnky, protože tam roste chutný, šťavnatý jetel a bylinky. Ty zprávy už roznesli do všech zahrad manželé Sýkorovi se svou dcerou Jiřičkou. Každý den přilétají do krmítka na slunečnici a oříšky. Od té doby na naši zahradu přilétají ze zvědavosti ptáci z okolních zahrad a krmítko je vždy vyjedené. To je dobře, protože nikdo nesmí mít hlad.

Nakonec vše zlé, se v dobré obrátilo. Kohout Karel už neválčí s houserem Žvakem, stali se z nich přátelé a zlé psy jsem za plotem také neviděl. Na slepičím dvorku panuje klid. A také se nesmí ubližovat zvířátkům a malým dětem. Já bych si moc přál, aby na celém světě všude panoval jen mír, klid a pohoda.
No a zazvonil zvonec a povídačkám je konec.