Před pěti lety zvítězil na mistrovství České republiky ve střelbě z historické kuše pořádané v Jincích a stal se tak v této disciplíně mistrem republiky. Nešlo o jeho první úspěch, rok předtím získal třetí místo v Českém poháru v 3D lukostřelbě z kuše. Loni se účastnil mistrovství Evropy a světa v Maďarsku ve střelbě z moderní kuše. Skončil na pěkném osmém místě.

Ke koníčku vede i své dcery. „Mají trochu víc klučičí výchovu, než je zvykem. Učím je střílet z luku a kuše, pochopitelně pod mým dohledem. Kromě toho chodí do skauta,“ prozradil Daniel Mrázek. I jemu kuše učarovala již v dětství.

Co vás přivedlo k poměrně netypické sportovní disciplíně, jakou je střelba z kuše?
Zbraněmi jsem byl asi jako spousta chlapů fascinován odmala. Pod vedením táty a dědy jsem začínal nejprve se střelbou ze vzduchovek a přes závodní vzduchovky jsem se dostal až k mechanickým zbraním, konkrétně kuším. Moje fascinace kušemi začala někdy po sametové revoluci, kdy jsem jako osmiletý s tátou zavítal do obchodu se zbraněmi a tam jsem kuši viděl poprvé. Postupem času jsem plynule přešel ze vzduchovkových soutěžních disciplín na mechanické zbraně.

Jak dlouho závodíte?
Zhruba od roku 2013. Ve střelbě z kuše se věnuji třem disciplínám. Protože jsem přešel z terčových zbraní, jsou pro mne nejsnadnější terčové disciplíny. V nich se věnuji historické kuši v terčové střelbě na 25 metrů. Další je střelba z moderních kuší, to je takzvaná libovolná kuše a poslední se věnuji pouze příležitostně, je to tak zvaná 3D lukostřelba a já při ní používám kuši. Střílíme na makety zvířat na neznámou vzdálenost. Ta je asi nejsložitější, ale zároveň také nejzajímavější.

Kdy se kuše stává historickou?
O historickou kuši se jedná v případě, že jde o vzor používaný maximálně do roku 1920. Běžně se však používají mnohem starší modely, většinou repliky středověkých kuší. Pokud někdo používá originály, jsou většinou mladší, spíš tak 19. století. Většina ale používá nově postavené repliky středověkých kuší. Vychází se vždy z originálu, takže se osazují dobová mířidla i spoušťové mechanizmy, totožně jako v době středověku. Ač se to nezdá, je to velmi přesné. Z možných 100 bodů se střílí běžně kolem 90, takže samý střed.

Kolik kuší máte?
To se průběžně mění. Já je i opravuji a zase posílám dál. Je to moje hobby, opravím ji, zastřílím si s ní, vyladím ji a zase pošlu dál. Když má někdo zájem, tak mu ji prodám. Nyní mám doma tři sběratelské kusy a tři závodní speciály. Zbylé jsou buď něčím zajímavé, nebo je mám na servis.

Z čeho se vyrábí?
U historických kuší se tětivy splétají podle původních receptur. Většinou jde o zvířecí šlachy, případně len nebo hedvábí. U moderních se používají syntetická uhlíková vlákna, nejčastěji dakron. Lučiště se u starých kuší vyrábí z oceli. Většinou mívají nátahovou sílu kolem 200 liber. Mohou být i silnější, například 400 liber. To je ale pro terčovou střelbu už nevhodné.

close Letní deník - logo 2022 info Zdroj: Deník zoom_in Ovšem ve středověkých bitvách se střelami z kuše probíjelo i železné brnění rytířů. Ve 12. století dokonce uvalil jeden z papežů klatbu na toho, kdo by použil tuto bezbožnou zbraň proti křesťanovi. Výjimku k jejich používání paradoxně měli křižáčtí rytíři, kteří v křížových výpravách kuše úspěšně využívali proti Saracénům. Papežský zákaz se ale neuchytil, šlo zkrátka o příliš efektivní zbraň. I přes církevní zákazy se používala ve všech tehdejších evropských armádách. Stala se jednou z nejhrozivějších zbraní středověku, dokud ji nenahradil střelný prach. Existovala dokonce obří kuš, zvaná balista. Ta používala půlkilovou střelu a měla ničivý dostřel až na 700 metrů. V tomto případě se ale spíš než o kuši jednalo už o obléhací stroj.

Jinak u dnešních kuší se místo zvířecích šlach, dřeva a oceli používá už zmíněné uhlíkové vlákno, sklolaminát a další kompozitní materiály. Kuše jsou dnes také osazovány špičkovou optikou.

Na kolik taková kuše vyjde?
To je různé. U nás si většina lidí kupuje starší kuše a ty pak opravuje. Nadšenci do historie si je většinou staví sami. U těch vyjde cena do 10 tisíc. Kvalitní starší moderní kuše s běžnou optikou je možné pořídit mezi 15 až 40 tisíci. Další položkou je kvalitní optika, ta se může vyšplhat i na 50 tisíc. U historických zbraní se ale nepoužívá.

Kolik lidí se tomuto koníčku v republice věnuje?
Na rozdíl od Ameriky a některých evropských zemí je u nás lov zvěře kuší zakázán. Sportovně a závodně se střelbě věnuje něco přes sto lidí. Střelbě z historické kuše je to méně, jde maximálně o desítky závodníků.

Co kuše a bezpečnost?
Jde o zbraň a je potřeba s ní tak zacházet, tedy dodržovat bezvýhradně pravidla bezpečné manipulace. Střela z výkonnější kuše se totiž dá svou kinetickou energií srovnat se slabším pistolovým nábojem, řekněme tak na úrovni silných malorážkových nábojů. Důležitým parametrem je takzvaná hybnost. Ta souvisí s váhou projektilu a v tomto směru je střela z kuše už srovnatelná s výkonným puškovým střelivem. Pronikací efekt je u střely z kuše opravdu obrovský, obzvlášť do měkkých materiálů. Při průniku nedochází k žádné rotaci jako u náboje, střela z kuše projíždí materiálem jako nůž máslem.

Máte tři dcery, vedete je k tomuto sportu?
Kuše znají odmala, vedu je k tomu, jak se ke zbraním chovat. Mají výchovu spíš klučičí. Naštěstí žena mne v tomto směru podporuje. Obě starší dcery chodí do skauta, kde se učí rozdělávat oheň a já je učím střílet z luku a z kuše. Občas jim s ženou uděláme různé soutěže, do kterých zapojíme například ještě jejich bratrance. Nejde jen o střelbu, ale také o běh, šplhání a podobně. Musím říct, že je to dost baví. Když jsme pořádali soutěž na téma Vilém Tell, tak jablko na dřevěném špalku trefily na osm metrů všechny děti. Věřím, že se jednou stanou posilou členské základy, která se závodní střelbě z kuše věnuje. Oproti lukostřelcům je nás tady v České republice totiž stále ještě málo.